Židovské násilí v Předjordánsku
Problémy naší doby
Člověk může celoživotním sympatizantem Izraele, ale to neznamená, že bude nekritický vůči všemu, co se v tom státě děje. Ostatně nekritičtí nejsou ani samotní Izraelci.
Jsou jevy, o nichž se píše s těžkým srdcem, protože zavilí nepřátelé Izraele je okamžitě zneužijí ve prospěch propalestinské propagandy. Psát o nich se ale musí. Byť s vědomím toho, že lidé na stejné, tedy proizraelské straně budou mít takovému autorovi za zlé, že zmíněné propalestinské propagandě neprozíravě nahrává. Je problémem průběh protiteroristické války v Pásmu Gazy? Počínání Izraele v této válce? Po mém soudu nikoli. Co tedy? Počínání židovských extremistů, nebojme se říci teroristů, v Předjordánsku (historické regiony Judea a Samaří) vůči tamním pokojným arabským obyvatelům. Je lhostejné, jestli jde o obyvatele judských a samařských komunit či takzvaných předsunutých osad (outposts), případně jejich podporovatele žijící uvnitř tzv. zelené linie. Vzhledem k počtu Izraelců žijících v Judeji a Samaří jde o menšinu menší než malou. Drtivá většina Židů obývajících komunity jsou úctyhodní a zákony dodržující vlastenci milující Zemi izraelskou, přičemž jedním dechem je nutné důrazně a hlasitě říci, že arabský protižidovský teror je nesouměřitelně vražednější a obludnější než teror židovský. Současně ale platí, že navzdory komplikovanosti tamní situace a skutečnosti, že palestinský teror je extrémně brutální a zrůdně barbarský, je nepřijatelné, aby židovští násilníci pořádali nájezdy na arabské obce a vesnice, dopouštěli se útoků proti nevinným lidem (jenom proto, že jde o Araby), žhářství (obydlí, automobily, prostředky k farmaření), vandalství v olivových sadech včetně ataků proti sběračům plodů, lupu a zastrašování; v neposlední řadě došlo i k poškození mešity. Toto počínání, které v posledních týdnech eskalovalo, je neobhajitelné, nepřijatelné a trestuhodné. A také kontraproduktivní. Jednak aktéři těchto ohavností poškozují dobré jméno Izraele v zahraničí (nikoli autoři tím, že o tom píšou), jednak komplikují službu bezpečnostním silám, které místo toho, aby se plně soustředily na boj proti arabskému teroru a ochranu židovských komunit, musí tříštit síly a souběžně se zabývat terorem hrstky Židů. Jednou větou: židovští násilníci škodí Státu Izrael.
Židovský teror v Judeji a Samaří dlouhodobě odsuzují armádní špičky (náčelník generálního štábu armády i šéf jejího Centrálního velitelství, stejně jako tajná služba Šin Bet) a v poslední době se s hlasitou kritikou připojil i premiér Netanjahu a další vládní představitelé (ministr zahraničí Saar, ministr obrany Kac a jiní). Netanjahu v prohlášení uvedl, že násilné nepokoje v Judeji a Samaří, za nimiž stojí malá skupina extremistů snažící se vzít zákon do vlastních rukou, vnímá s velkou vážností. „Vyzývám orgány činné v trestním řízení, aby proti výtržníkům zakročily v plném rozsahu zákona,“ napsal a dodal, že se této situaci bude osobně věnovat a co nejdříve svolá příslušné ministry (schůzka se konala 20. listopadu*), aby se tímto závažným jevem zabývali. Ujistil, že plně stojí za armádou a bezpečnostními silami. Tato věta není tak docela nadbytečná, pakliže vezmeme do úvahy, že jeho ministrem národní bezpečnosti je ultrapravicový radikál Itamar Ben Gvir, který má tendenci nad židovským násilím přivírat oči. Ministr obrany Kac se vyjádřil v podobném duchu: „Nebudeme tolerovat pokusy malé, násilné a zločinecké skupiny anarchistických porušovatelů zákona vzít právo do vlastních rukou a pošpinit osadnickou veřejnost; nedovolíme jim ubližovat vojákům Izraelských sil obrany, podkopávat pořádek nebo odvádět armádní síly od jejich mise chránit občany Izraele a mařit aktivity palestinského terorismu.“ Je tu ale malý háček. Byl to právě ministr Kac, kdo letos rozhodl, že tzv. administrativní vazba (dlouhodobá detence dle potřeby v případě, že zadržený představuje bezpečnostní hrozbu, obvykle v návaznosti na jeho teroristické aktivity) nebude nadále uplatňována v Judeji a Samaří proti tamním židovským teroristům, ale výlučně proti Arabům. Pro židovské násilníky má ministr jiný program. Jako alternativu k administrativní vazbě jmenoval plukovníka v záloze Avichaje Tanamiho jako vedoucího útvaru, který má bojovat s židovským extremismem dialogem a osvětou. „Jsem si jistý, že to povede k významné změně v terénu,“ je přesvědčen ministr Katz. Zatím se ale zrušení administrativní vazby pro Židy projevilo negativně – v nárůstu počtu útoků židovských extremistů proti Arabům.
Některá izraelská média, například Times of Israel 20. 11. 2025, trpce konstatují, že tamní policie učinila dosud málo pro prosazení zákona proti židovským útočníkům, provedla jen několik zatčení a ještě méně pachatelů obvinila. V posledních dnech došlo k minimálnímu počtu zatčení po sérii útoků proti Arabům, do nichž bylo zapojeno více než sto izraelských extremistů, ale žádná obvinění podána nebyla a mnoho podezřelých bylo propuštěno.
* Na schůzce premiéra s příslušnými ministry (obrany, národní bezpečnosti, financí, zahraničí a školství) byli přítomni také vysocí armádní představitelé a zástupci resortu školství a sociálních věci. Na přetřes se dostala otázka obnovení administrativní detence také pro židovské násilníky, což ministr obrany Kac znovu odmítl. S poukazem na to, že administrativní vazba pouze zvýšila nenávist a násilí. Závazné rozhodnutí v této věci přijato nebylo. Naproti tomu zástupce ministerstva školství představil plán, do kterého resort vloží 80 milionů šekelů. Sestává ze vzdělávacích a osvětových aktivit přímo na místech, kde mladí násilníci žijí. Zahrnuje také vyslání psychologů a sociálních pracovníků do terénu, aby s extremisty osobně pracovali. Skeptický k tomuto záměru je šéf armádního Centrálního velitelství, pod kterého Judea a Samaří spadá, generálmajor Avi Bluth. Podle jeho zjištění běžná řešení, zejména výchovná a vzdělávací, nejsou a nemohou být dostatečná. Protože „tito mladí lidé nejsou konvenční,“ je přesvědčen a dodal. „Nevidím nikoho z nich, kdo by navštěvoval nějakou pro ně dostupnou vzdělávací instituci.“ Věc tedy zůstává otevřená. Osobně se domnívám, že blíže pravdě je generál Bluth než ministr Kac.
Slovo ambasadora Že jde o vážnou záležitost, potvrdil americký velvyslanec v Izraeli Mike Huckabee. V rozhovoru pro americkou kabelovou televizi NewsNation ve středu 19. listopadu nejnovější vlnu násilí izraelských extremistů proti palestinským Arabům v Judeji a Samaří ostře odsoudil, vyzval k „rovné spravedlnosti“ a tvrdým důsledkům pro všechny strůjce teroristických činů, ať už byly spáchány palestinskými Araby nebo izraelskými Židy. Také on divákům sdělil, že na izraelské straně jde o početně malou skupinu, nicméně upřesnil: „Myslím, že dochází k eskalaci.“ Útoky označil za teroristické činy a dodal: „Řekněme to otevřeně, přesně tak to je.“ Ambasador Huckabee je přitom ten poslední, kdo by si neuvědomoval nebetyčný rozdíl mezi arabským a židovským terorismem. O to věrohodněji zní jeho slova: „Jediný způsob, jak dosáhnout nějakého urovnání, je zajistit rovnou spravedlnost. Zločin je zločin, terorismus je terorismus, nezáleží na tom, kdo ho páchá, následky musí nést všichni – a to tvrdé.“
Ano, v právním státě musí platit – rovná spravedlnost pro všechny. Tedy: administrativní vazba buď po Araby i Židy (myšleno pro teroristy z jedné i druhé strany), nebo pro nikoho (a pak je nutné použít pro obě strany stejné trestněprávní postupy). Je-li administrativní vazba jen pro Araby, je to v kontextu situace v oblasti snad pochopitelné, ale nejde o rovnou spravedlnost. Totéž platí o návrhu krajně pravicové strany Židovská síla zavést trest smrti pro arabské teroristy, kteří z nacionalistických důvodů zavraždí Židy. Předloha, která už je v legislativním procesu v izraelském parlamentu, nepočítá se stejným trestem pro izraelské Židy, kteří z nacionalistických důvodů zavraždí (nevinné) Araby. V takto koncipovaném návrhu nelze o rovné spravedlnosti a rovnosti před zákonem, což jsou stavební kameny právního státu, hovořit ani náhodou. Obhajovat něco takového je vskutku extrémně obtížné i pro největšího podporovatele Izraele.
●
https://www.jpost.com/israel-news/defense-news/article-874680