Zákon o podpoře v bydlení je jako dva dny stará pizza. Z některých kousků se nám může udělat špatně.

Málokdy se stává, aby návrh nějakého zákona byl kritizován jak z levé, tak z pravé strany názorového spektra. Zákon o podpoře v bydlení z pera ministerstva pro místní rozvoj to dokázal. Pominu námitky zcela levicové, že by stát měl obsazení volných bytů přikázat, a podívám se na to, kde zákon nabourává principy pravicové.

Na úvod banální konstatování, jako odrazový můstek: majitelé neobsazených bytů své byty pronajímat nechtějí.

Někteří by mohli změnit názor, pokud jim stát za některé nájemníky poskytne garance (třeba za neuhrazené nájemné nebo poničení). Návrh zákona to předpokládá. Anebo by mohli změnit názor, pokud stát opravdu zjednoduší a urychlí proces vystěhování nájemníků, kteří nerespektují, že nájemní smlouva již skončila. Takové opatření by podle ministra Bartoše mělo na zákon navazovat.

Nápad s „garantovaným“ bydlením, kdy tzv. poskytovatelé, především z řad nevládních organizací placených příspěvkem ze státního rozpočtu, by zprostředkovávali pronajímání volných bytů žadatelům a majitelům bytů zároveň garantovali nájemné, by v praxi mohl částečně zafungovat. Notabene když se k tomu přidají tzv. podpůrná opatření, která lidem v bytové nouzi pomohou v tom, aby si nově získané bydlení udrželi. Na tomto principu již systém podpory bydlení – nutno podotknout bez direktivy ze shora – v řadě českých měst funguje. Novinkou by bylo jeho plošné zavedení.

Tolik alespoň troška pozitivního hodnocení dotyčného návrhu. Otázkou však zůstává, kolik procent z majitelů bytů, kteří pronajímat nechtějí, tato nabídka přesvědčí? A nezapomínejme, že ne každého, koho „garant“ jako potencionálního nájemníka nabídne, budou tito majitelé bytů akceptovat. Podle mého názoru je zřejmé, že ambiciózní systém podpory bydlení celkovou situaci na trhu s nájemními byty a jejich dostupností nezmění. Stojí to tedy za tu administrativní námahu a za peníze daňových poplatníků, kteří budou fungování nové a drahé sociální agendy v konečném důsledku platit? Tohle sousto už ze skutečné pravice spolkne málokdo.

Sama bych pro zákon ruku nezvedla, ale navrhovaná opatření úplně zatracovat nebudu. U dalšího klíčového návrhu ministerstva (který je zatím v přípravě), regulovat nájemní vztahy, to ale udělat chci a doufám, že přes ODS neprojde.

Nejen z principu (pravicového, samozřejmě), že k jakékoliv regulaci by se mělo přistupovat až v krajním případě, a také kvůli hrozbě, že jakákoliv nová regulace zbrzdí aktuálně rostoucí ochotu investorů financovat výstavbu nových nájemních bytů. Ale především proto, že posílení práv nájemníků zákazem uzavírání smluv na dobu určitou (byť až po dvou smlouvách na dobu určitou, tedy ve většině případů po dvou letech nájemního vztahu) je v rozporu s hlavním cílem samotného ministerstva. Tedy motivovat majitele volných bytů, aby je začali pronajímat.

A nejen to, možná to přiměje některé majitele bytů, kteří byty pronajímají a vnímají uzavírání smluv na dobu určitou, většinou na jeden rok, jako ochranu před problémy s neplatiči, k neprodloužení nájemních smluv. Takže v konečném efektu přinese zákaz smluv na dobu určitou méně bytů na pronájem a poškozené nájemníky.

Pokud už dnes většina vlastníků automaticky prolonguje smlouvy slušným a bezproblémovým nájemníkům (to potvrzuje i průzkum samotného ministerstva), tak si provokativně troufám tvrdit, že by bylo logičtější svobodu smluvních vztahů spíše posílit, než ji naopak svazovat. Ministerstvo řeší něco, co podle všeho nikoho nepálí.

Balík opatření ministra Bartoše, který má zvýšit nabídku a dostupnost nájemního bydlení, bude mít podle mě marginální význam, a pokud zasáhne do svobody vlastníků nakládat se svými byty podle vlastního uvážení, dosáhne pravého opaku.

Za konzultace bytové politiky děkuji své kolegyni z ODS Anně Štůlové.