Blogosvět.cz logo

To byla královna

KOMENTÁŘ

S královnou odchází jedna z jistot a kotev tohoto světa. Světa, který se zejména dnes tak překotně a divoce mění.


Spojené království, to byla pro mne, stejně jako pro mnoho generací starších i mladších, královna. Její silueta je pro nás srostlá s představou staré dobré Anglie. Vybavuji si hodiny angličtiny na základní škole a třídu vyzdobenou v té době fotografiemi Londýna a Británie přelomu osmdesátých a devadesátých let, Buckinghamský palác, stráže v medvědích čapkách a samozřejmě královnu – The Queen. Odchází s ní další kus světa, jak jsme jej znali a vnímali. Většina z nás nikoho jiného na britském trůnu nezažila. Když se řeklo královna, nebylo třeba dodávat nic dalšího. Všichni jsme si vybavili právě Alžbětu II., i když královen byla za jejího požehnaného života v Evropě celá řada. S královnou odchází jedna z jistot a kotev tohoto světa. Světa, který se zejména dnes tak překotně a divoce mění. Mnozí mají – oprávněně – za to, že nikoli k lepšímu. Nejsem žádným zarytým monarchistou, ale přesto mám pocit, že si nechci odpustit těchto pár slov.

Instituce monarchy ve Spojeném království nemizí, nicméně královna Alžběta II. ji pro většinu žijících ztělesňovala díky své dlouhé vládě zřejmě víc než kdokoli před ní. Královna byla zkrátka fenomén. Nejdéle sloužící britský monarcha. V éře moderního zdravotnictví, kdy na trůny zpravidla nenastupují děti po brzkém úmrtí svých rodičů, vlastně i fakticky nejdéle sloužící monarcha vůbec (nejdéle vládnoucí francouzský Král Slunce Ludvík XIV. nastupoval na trůn jako čtyřletý chlapec). „Náš“ císař František Josef I., který se stal díky své dlouhé vládě zosobněním c. a k. monarchie, vládl o tři roky méně než královna.

Pro následovníky tak nebude jednoduché se s jejím dědictvím vyrovnat. A to ani navzdory tomu, že byli, na rozdíl od královny Alžběty, na svůj úkol od narození připravováni. Peripetie nástupnictví na britský trůn a abdikace jejího strýce krále Eduarda VIII. je, i díky vynikajícímu filmu Králova řeč a neméně zdařilému seriálu Koruna, všeobecně známá.

Proměna světa za života i panování královny Alžběty II. byla neuvěřitelná. Možná radikálnější, než jakou zažil kdokoli z jejích předchůdců. Uměla se s ní vyrovnat a zároveň s pokorou trvat na tradicích a hodnotách svých předků. Z panovnického hlediska byla bezesporu jednou z největších výzev ta, na níž se u nás často zapomíná. Byla jí proměna toho, co ještě zbylo z Britského impéria, z oné „říše, nad kterou slunce nezapadalo“, v Commonwealth of Nations, ve Společenství národů, tedy ve volné sdružení Spojeného království s jeho bývalými dominii a koloniemi. Podstatná část procesu dekolonizace někdejšího Britského impéria a zejména navázaní nové spolupráce a konstituování nových vztahů s bývalými koloniemi spadá právě do období vlády královny Alžběty II.

Ale svět se za jejího života proměnil samozřejmě i v obecnější rovině. Připomíná se, že prvním premiérem britské panovnice byl v okamžiku jejího nástupů na trůn v roce 1952 Winston Churchill a že jich jmenovala celkem patnáct, stejně jako se skloňuje počet amerických prezidentů, kteří se za její vlády vystřídali v Bílém domě. Na Pražském hradě jich za tu dobu pobývalo osm. V okamžiku jejího narození vedl vládu Jeho Veličenstva Jiřího V., dědečka královny Alžběty II., konzervativní premiér Stanley Baldwin. Do nástupu v Čechách dobře známého Nevilla Chamberlaina zbývalo tehdy ještě více než deset let. Za její vlády se vystřídalo na svatopeterském stolci sedm papežů. Britská populace se zvětšila o bezmála 18 milionů, ekonomika se rozrostla asi pětinásobně, reálná ekonomická úroveň obyvatelstva vzrostla více než čtyřnásobně. Délka dožití narostla z 69 let v roce 1952 na dnešních dvaaosmdesát. V roce kdy Alžběta II. nastoupila na trůn, byly máslo, slanina a maso po sedmi letech od konce války, stále ještě na příděl, pivo stálo pouhých 6 pencí. Za jejího života se ale také začalo létat do vesmíru, byl objeven penicilin, začalo a stihlo se přestat létat nadzvukovou rychlostí v Concordu, vznikla televize, počítač, internet i Netflix a miliony dalších věcí. Proměna světa a životů lidí byla zkrátka nesmírná.

Modernizace a pokrok jsou ošklivá bakelitová slova. Faktem ale zůstává, že královna dokázala provést velmi tradiční instituci, jakou bezesporu dědičný nárok na královský trůn je, érou, která víc než cokoli jiného volala po odhození starých nepotřebných hodnot a institucí, osvobození se od všeho a všech, a to i včetně základních morálních hodnot. Dnes tento společenský nihilismus dosahuje úctyhodných rozměrů. Vše kolem nás se podivným způsobem hroutí a boří. Vše je možné popřít a relativizovat. Nic není bráno vážně. Nic neplatí. Udržet úctu a tradici k monarchii a jejímu panovníkovi nebylo proto vůbec samozřejmé.

Veřejná emocionální zdrženlivost královny, tolik odlišná od hysterie světa na antidepresivech, světa celebrit a exhibování na sociálních sítích, byla pro řadu lidí oporou. Královna velmi správně tušila, že Britové v královské rodině nechtějí mít jen další z mnoha zaměnitelných hvězdiček s jejich výstřelky a manýry. Ty se pochopitelně rodině pod drobnohledem britského bulváru zdaleka nevyhnuly. Ne všichni noví členové a členky královské rodiny zcela správně chápali, součástí jaké rodiny a instituce se sňatky s jejími členy stali. Ne všichni původní členové rodiny se dokázali službě oddat tak jako Alžběta II. Její neokázalá pracovitost a smysl pro trpělivou službu a povinnost symbolicky vyjádřené její aktivitou až do posledních dní, dalo by se říci takřka hodin života, kdy přijala ve skotském sídle zámku Balmoral demisi premiéra Johnsona a jmenovala novou premiérku Liz Trussovou, byly velmi typické. Jedině tak dokázala vést a být živoucí inspirací, udržet étos středověké instituce i na počátku jednadvacátého století, udržet tradici živou.

Při té příležitosti mne napadá historka, kterou člověk, od nějž jsem ji před několika lety slyšel, přisuzoval Gándhímu. Ano, Gándhí v souvislosti s britským monarchou, to může někomu znít provokativně, ale byla by škoda ochudit se o přiléhavost krátkého příběhu. Ostatně je dost dobře možné, že se nikdy nestal nebo se stal někomu úplně jinému. Což ale vůbec není podstatné. Gándhí prý pleval v mrkvi na zahradě, když za ním přišly ženy a hašteřivě se počaly ptát, co by udělal, kdyby se dozvěděl, že mu zbývá jen poslední hodina života. Gándhí se zamyslel a nedočkavým ženám odpověděl. Dal bych si záležet na tomto posledním řádku mrkve. Prosté, pravdivé. Vlastně velmi britské. Keep Calm and Carry On. Co jiného taky zbývá.

Je nanejvýš symbolické, že velmi podobná slova vyjadřující respekt a úctu dnes zní z úst tak rozdílných osobností. Osobností, které se běžně neshodují téměř v ničem. Od jindy vždy drsného Trumpa, přes papeže Františka, Macrona až po Putina se Zelenským. I ono zvolání „král je mrtev, ať žije král“, ten aspekt smrti v nástupnictví někoho jiného, je pro nás v něčem jiný a netypický. Vidíme, že odchod královny Alžběty je odlišný od „běžného” úmrtí státníka či jiné veřejně známé osobnosti. Dnešní dny nejsou totiž jen o zesnulé královně, ale i o jejím nástupci. Vzpomíná se, ale přirozeně se také hledí dopředu. Není žádné „teď se to nehodí“. V tom je možná ona jinakost, specifická síla a jistá konzervativní přitažlivost, nenápadný půvab monarchie.

V průběhu posledního oficiálního aktu Alžběty II., jmenování nové premiérky, vznikla také poslední veřejná fotografie královny. Tato poslední fotografie je ve své obyčejnosti mimořádně působivá a dojemná. Symbolika osamocené panovnice stojící před objektivy. Je to samozřejmě symbolika nechtěná a nezáměrná, v tu chvíli nikdo pochopitelně neví, že jde o poslední okamžiky, kdy královna stojí před kamerami. Symbolickým se obrázek stává až událostmi následných dní. Tušíme, že vše se odehrává někde za fotoaparátem, kam ale nevidíme. Proti němu stojí osamocená stará žena. Usmívá se, jakoby věděla, kam jde, a ona to nejspíš ví, a právě proto nemá důvod se znepokojovat. Smířená. Loučí se. Jakoby už skoro byla na cestě na druhý břeh, který je opakem světa shonu za objektivy, světa, který tak dobře známe. Proti tomu čistota, teplo a klid pokoje, útulné jizby, a plameny plápolající v krbu.

Requiescat in pace.

10. září 2022


  • Diskuze: