Tituly v Čechách - a zejména v Praze
Teď, když se pořád mluví o titulech, si taky musím přihřát polívčičku. Kdo jiný než já. Mám totiž titulů hned několik.
Jsem magistr – ale ten opravdový, echt pravý, skoro pozlacený. Ne žádná rychlokvaška importovaná z Lille. Taky jsem PhDr. – a i ten mám řádně, s rourou z Karlovy univerzity. A konečně jsem i Ph.D., což je v podstatě to nejvíc, čeho lze v českém akademickém systému dosáhnout. Všechny tituly mám potvrzené na ozdobných diplomech vydaných Univerzitou Karlovou – a navíc už v demokratické České republice. Minimálně jednou týdně si je prohlížím. A když přijede návštěva, vyndám je všechny a hrdě ukazuji. Všichni jsou z toho nadšení.
Pak jsou ještě tituly jako docent nebo profesor, ale to jsou pedagogické hodnosti. Ty jsou pro ty, kteří si neumějí najít lépe placenou práci a zahraniční firmy o ně nemají zájem – tak učí. Na váze titulu Ph.D. to nic nemění ani nepřidává.
V podstatě tím chci říct, že jsem nejen velmi chytrý, hezký, čistotný a spravedlivý, ale také značně vzdělaný. Když mě někdo osloví jen „pane Trmač“, okamžitě se mi do krve vyplaví nějaký neurotransmiter nebo hormon – nevím přesně který – zčervenám vzteky a žádám nápravu. Správně je totiž „pane doktore“. A to naprosto oprávněně. I když prý Ph.D. samo o sobě k tomuto oslovení neopravňuje, PhDr. rozhodně ano. A právě proto jsem ho také získal.
Doma to máme nastavené jasně: pokud po mně žena chce, abych vynesl odpadky, musí říct „doktore, vynes odpadky“. Jinak bych je klidně nechal hnít tak dlouho, až by se slétlo hejno much, hodovalo na pytli a pak roznášelo hnusné bacily po celé kuchyni. Trvalo to sice nějakou dobu, než jsme si doma tento systém zavedli, ale dnes už to funguje docela dobře. Odpadky vynáším minimálně dvakrát denně, myju podlahu, peru, stelu a žehlím. Stačí říct „doktore“ – a jsem jak na chleba namazat.
Objevují se sice závistivé hlasy, které tvrdí, že s tituly je to v Česku tak trochu blbákov. S tím ovšem až vztekle nesouhlasím. Používání titulů je součástí naší kulturní tradice – ať už z Rakouska-Uherska, nebo odjinud. Je to prostě součást našeho právního systému.
To, že paní ministryně spravedlnosti jednou titul magistr používá a podruhé ne – protože si sama není jistá – přece nemůže znamenat, že mi má moje žena přestat říkat „doktore“! To tím jako chtějí naznačit?
Užívání titulů je sice jen malá část právního systému, ale pokud zpochybňujeme jejich používání, zpochybňujeme tím i část samotného systému. A kdo zpochybňuje právní systém, ten má našlápnuto k anarchii.
To je samozřejmě na delší úvahu – ale žena právě volá: „Doktore, oloupej brambory!“ Tak musím končit.
Mgr. PhDr. Petr Trmač, Ph.D.
P. S.: Pokud někdo po přečtení tohoto textu nabyl dojem, že jde o skrytou formu sebeprezentace – tak proč ne, to teď dělá každý. Nejsem první ani poslední. A v mém věku je to rozhodně lepší než trpět inkontinencí.