Také se chodíte do vinárny vyzvracet hostům na stůl?

Nabídka je pestrá. Od stolních vín přes zemská, odrůdová či známková až po výběr z hroznů, vína slámová a ledová; nechybí portské ani šampaňské a mnoho dalších. Dovážejí se ze všech vinařských oblastí světa. Sympatické stylové prostředí, radost posedět.

Jen do té doby, dokud nevstoupí pan Efes. Milovník bílých odrůd. Vůči těm, kdo dávají přednost „vínečku rudému“, je snášenlivý. Jen jednoho hosta nesnáší. Tomu lahodí Cabernet Sauvignon z vinic u Niagarských vodopádů nebo Syrah z izraelské Galileje, občas si poručí portské. Pan Efes dá svoji nenávist najevo tím, že čas od času přijde k jeho stolu a na ten se vyzvrací…

●

Když v srpnu 2022 vznikl Blogosvět jako pokračování provizorní Blogosféry, doprovodili její tvůrci svůj počin následujícím sdělením: „Naší misí je poskytovat necenzurovaný prostor a moderní redakční nástroje potřebné pro publikaci myšlenek a názorů, ať jsou již jakékoliv.“

Bohužel ne všichni jsou s tím srozuměni. Řečeno obrazně – nejsou srozuměni s tím, že existují lidé, kteří pijí jiné než bílé víno. Onen „pan Efes“ nebere na vědomí, že Blogosvět, který správně hodnotí jako „senzační“, poskytuje necenzurovaný prostor každému, ať už jsou jeho myšlenky a názory jakékoli. Tak jako je samozřejmé, že v oné pomyslné vinárně Wineworld se pijí vína vskutku rozmanitá – a vyjadřování nesnášenlivosti milovníka bílého vůči milovníkovi rudého se nepovažuje za slušné, natož když na jeho stůl pošle obsah svého žaludku -, je právě tak přirozené, že na Blogosvětě jsou prezentovány rozmanité názory. Jistěže ve vinárně lze kultivovaně diskutovat o kvalitě té které odrůdy, ale nemělo by se to zvrhnout do vzorce „kdo pije portské, je blbec“. A přesně to „pan Efes“ dělá. V jednom případě – mém.

Tím „panem Efesem“ jen Franta Sehnal. Chápu, že na určitá témata má jiný názor. Kdyby ho dokázal kultivovaně prezentovat, tak jako např. pan Bohuslav Rudolf, a neútočil na mě ve stylu „ad hominem“, bylo by vše v pořádku. Jaká je ale skutečnost? Uvedu několik jeho „perel“ z poslední doby.

Pro něj jsem „Grafomaniak I.“, který „krvavým pařátem zahaluje náš senzační Blogosvět“, případně „aktivistický grafoman“ nebo „skřípající gramodeska“. Slovík má pan Sehnal vskutku pestrý, jen co je pravda: „Bože, občas rozum ani náhodou nedáš a stejně neštěstí lidstva, přiblblý aktivismus, hledá jak ze sebe udělat trapný smrdutý ohavný závan.“ A aby nedošlo k omylu, co jsem zač, bylo zapotřebí napsat tento kádrový posudek: Jsem „škodič Izraele co doma nemeje nádobí, neluxuje a zřejmě otročí své okolí ( jak vidno z jeho pomatených psychotických výkřiků) ztrácí poslední zbytky vědomí a propadá se do stavu absence mozku, kdy jen prsty na klávesnici už jen automaticky lžou, lžou, lžou…“

Pozoruhodné argumenty k tématu blízkovýchodního problému, přesněji konfliktu mezi Izraelem a palestinskými Araby. Svědčí to o úrovni nikoli mé, ale pana Sehnala. V jeho uvažování dominuje nenávist – že vůči mým názorům, je v pořádku, je to jeho svaté právo; on ji ale přetavil do nenávisti osobní, která dalece překročila pomyslnou autovou čáru elementární lidské slušnosti.

Co s tím? Jednoduchá odpověď: vůbec nic. Je to odvrácená strana maximálně rozšířených hranic svobody vyjadřování, čehož jsem stoupencem. Proč tedy tento text? Občas je zapotřebí zvolat, podle vzoru malého dítěte v Andersenové pohádkové povídce „Císařovy nové šaty“ („Ale vždyť nemá pranic na sobě“!): „Pan Sehnal chodí zvracet do vinárny na stůl člověka, který preferuje jiné víno než on.“ A nadále pana Sehnala v diskusích ignorovat. O tom to celé je.