Rod Kouniců: Aristokracie, která spojovala – nejen politiky, ale i národy
Doba temna
Ve stínu slavných jmen jako Habsburkové, Lichtenštejnové nebo Schwarzenbergové se často ztrácí jméno Kouniců – šlechtického rodu, který ovlivnil evropskou diplomacii, bojoval za modernizaci monarchie a rozvoj vzdělanosti a v mnoha ohledech předběhl svou dobu. Přitom právě z tohoto rodu vzešel nejvýznamnější český šlechtic 18. století, který ovlivnil osudy celé Evropy: Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794).
Rod Kouniců pocházel z Moravy, kde držel statky už od 14. století – např. Uherský Brod, Slavkov u Brna, Bučovice. Nebyl sice mezi nejbohatšími, ale vždy patřil mezi vzdělané a politicky aktivní šlechtice, kteří se nebáli vstoupit do veřejného života. Největší slávu rodu přinesl Václav Antonín, který se stal nejvyšším kancléřem habsburské monarchie a důvěrníkem Marie Terezie a Josefa II.
Václav Antonín z Kounic nebyl typický aristokrat posedlý tituly a pozlátkem. Byl vzdělaný, praktický a politicky dalekozraký. Právě on stál za tzv. „diplomatickým převratem“ roku 1756, kdy se Habsburkové spojili s Francií – dosavadním nepřítelem – proti Prusku. Byl to Kounic, kdo uzavíral Svatou alianci s Francií, vyjednával s papežem, omezoval moc jezuitů, a co víc – bojoval za centralizaci a modernizaci monarchie. Zatímco jiní šlechtici rozšiřovali své panství násilím, Kounic rozšiřoval vliv Rakouska skrze rozum, takt a diplomacii.
Kounic byl také patronem školství a vzdělanosti. Spolu s Marií Terezií podporoval všeobecné školství, omezení církevního vlivu a reformy univerzit. Sám byl absolventem vídeňské a římské univerzity a věřil, že šlechta má být službou, ne privilegiem. Za jeho působení byly zakládány moderní státní úřady, soudy, nové školy a byla zesílena kontrola nad církví. Jeho reformní duch ovlivnil i mladého Josefa II., který pokračoval v osvícenském tažení.
Na rozdíl od jiných mocných rodů 17. a 18. století Kounicové nebyli známí násilnou rekatolizací nebo tvrdým vykořisťováním poddaných. Jejich panství fungovala relativně umírněně – jako součást moderního státu, ne jako soukromé království. Ačkoliv samozřejmě žili v systému roboty, neexistují zprávy o jejich krutém zacházení s poddanými nebo mimořádných represích. Naopak: v pozdějších generacích byli známi jako obhájci konstitucionalismu a češství.
Rod Kouniců vymřel počátkem 20. století po meči, ale zanechal za sebou výrazný kulturní a politický odkaz. Zámek Slavkov, kde Napoleon podepsal po bitvě u Austerlitzu příměří, je dnes symbolem šlechtického rodu, který věřil ve službu státu, nikoliv sobě samému.
V dnešním světě, kdy se morálka často směňuje za efektivitu, je příběh rodu Kouniců osvěžující. Byl to šlechtický rod bez děsivého dědictví roboty a rekatolizace, bez krutých památek, ale s ideály, které přesahují dobu. A pokud hledáme v minulosti šlechtu, která nevysávala společnost, ale ji kultivovala, pak je tenhle rod jasným kandidátem na čestné místo v paměti národa.