Řeč těla

Člověk žije v přítomnosti neustále, jen si to neuvědomuje anebo se v myšlenkách toulá po světě, v minulosti, v budoucnosti. Sladit své tělo, myšlenky a místo je pro lidi ovládající meditace různého druhu snadné. Párkrát nadechnou a vydechnou a jsou v přítomnosti s hlavou úplně prázdnou a s tělem jako hadrová panenka. Člověk ale vůbec nemusí zrovna ovládat Tai chi nebo techniku meditace, aby se uvolnil a ocitl se v přítomnosti, aniž by měl pocit viny minulosti nebo pocit strachu z budoucnosti. Stačí vědomý nádech a výdech, u toho s nádechem rozpřáhnout ruce, s výdechem je svěsit a opakovat takové nadechování a vydechování tak dlouho, dokud nepocítí úlevu. Pokročilejší může k tomuto přidat dřep a vztyk a ti nejodvážnější krok doleva a krok doprava spojený s vlnou tělem. Když navíc člověk vědomě provede těchto pár cviků ve výběhu s koňmi a nechá se tímto tělesným a dýchacím cvičením úplně pohltit, koně k němu sami přijdou, přitahováni vláčností a také zvědavostí.

Dosáhne-li tedy člověk tohoto přítomného bezmyšlenkového rozpoložení, lépe si uvědomí své tělo a jeho svaly. Při tomto vědomém prodýchávání si uvědomí, které svaly těla má v napětí a ty v rámci tohoto cvičení uvolní. Kůň totiž rozpozná i jen nepatrný náznak napětí ve svalech a čte je jako určitý nátlak. I když člověk jen pomyslí na určitý tělesný úkon, svalem, který k tomuto úkonu potřebuje proběhne záchvěv, který kůň prostě vidí.

Pak si člověk musí uvědomit, kterými částmi těla a jak mluví ke koni. Základ, ze kterého vychází veškerá řeč těla, představuje střed těla. Kam směřuje lidský pupík, tam člověk koně posílá. Ze středu těla také člověk vysílá ke koni energii nátlaku. Lidský střed těla se pomyslně váže k těžišti koně, které je těsně za koňským ramenem. Nátlak před těžištěm znamená pro koně couvnout a nátlak za těžištěm, jít dopředu. Tento nátlak vysílá člověk koni svým středem těla a zároveň tento střed těla koni ukazuje směr, kterým se má pohnout, aby nátlak uvolnil. To také znamená, že člověk musí stát tak, aby kůň mohl uvolnit nátlak opačným směrem než odkud nátlak přichází. Žádat o couvání, když člověk stojí u ramene, střed těla nasměrován do ramene, koníka zmate, uhne ramenem a člověk se začne zlobit, že neposlouchá. Se středem těla by měl být v souladu také pohled, protože i pohled je nátlak a například při chůzi vpřed je pro koně srozumitelnější, když se člověk dívá směrem, kterým se chce vydat a ne na koně. Pohledem na koně ho brzdí. Stejně, jako když se dívá pod nohy. Tím koni jeho nohy uzemňuje a koně zastavuje. Pohled na koně je nátlak, pohled do země je uvolnění.

Ramena určují směr pohybu koňských předních nohou a jeho hrudi. Jak ze země, tak v sedle. Stojí-li člověk vedle koňského levého ramene a žádá koně o úkrok doprava, natočí k němu své levé rameno. Tlačit do něj pravým ramenem a u toho snižovat nebo dokonce oddalovat dozadu levé rameno koně zmate a nepochopí. Člověk musí měnit polohu a natočení svých ramen v souladu s pohybem koňské hrudi, podle toho, jaký chce po koníkovi pohyb. Navíc musí ramena držet rovně a zárověň uvolněně, rovnoběžně se zemí. Má-li jedno rameno níž a druhé výš, bude chudák koník pajdat. Obzvlášť v sedle kůň zaznamená vychýlení ramen velmi citlivě, i takový malý centimetr vychýlení má na koně velký vliv.

Ruce. Svěšené ruce znamenají uvolnění. Zvednuté ruce jsou nátlak. Čím výš a čím víc směrem ke koni, tím větší nátlak pro koně. Pěst ruky, která drží vodítko nebo otěže, určuje polohu hlavy koně. Čím níž ruku člověk drží, tím víc koníka vybízí ke sklonění hlavy. Drží-li člověk ruku moc vysoko, má i kůň hlavu vysoko a ztěží se uvolní. Aby kůň natočil čumák doleva nebo doprava, pomůže mu k tomu pohyb touto částí ruky doleva nebo doprava. Rozevřená ruka s vodítkem naznačuje volný pohyb požadovaným směrem, ruka pevně sevřená v pěst zabraňuje proudění energie a tím pádem vyzývá k zastavení. Výška držení ruky s vodítkem také naznačuje rychlost: čím výš, tím rychleji.

Nohy jsou kopyta. Lidské nohy kůň čte jako kopyta jiného koně. Pokud člověk dělá spoustu krůčků sem a tam, popochází-li člověk neustále kolem koně, aniž by se on sám pohnul, je v očích koně koněm nižším a tedy méně důvěryhodným. Situaci má pod kontrolou ten, kdo stojí pevně na zemi a nekmitá nohama. Zároveň, například ve výběhu, kroky směrem ke koni jsou nátlak, zastavení a kroky dozadu jsou uvolnění.

Zvláštní pozornost v řeči těla vyžadují úhly natočení těla. Při žádosti o přímý pohyb je to jasné. Ale při žádání o provedení pohybu určitou částí těla koně, musí člověk přizpůsobit úhel svého těla, pod kterým je ke koni natočený, aby vytvořil nátlak na tu partii koňského těla, kterou má koník hnout. A to se někdy jedná jen o několik stupňů úhlu.

Když člověk koníka učí určitý pohyb, musí si nejprve dobře promyslet svou vlastní polohu těla, aby vytvářel nátlak správným směrem. Aby si promyslel polohu všech částí svého vlastního těla, aby nedával koni protichůdné výzvy. Aby svou polohu těla nastavil tak, aby kůň měl zcela jasnou jedinou možnost na správnou odpověď. Aby mohl koníka srozumitelně žádat, musí si člověk zároveň uvědomit a ujasnit, jak žádaný pohyb probíhá tělem koně. Musí vědět, v jakém pořadí zapojuje kůň své vlastní svaly pro provedení žádaného pohybu. Například při uhnutí hrudí musí kůň nejprve přenést váhu na zadní nohy, aby zvednul přední nohy, kterýma uhne do strany, ale nejprve do strany uhýbá čumákem, hlavou, pak krkem a nakonec hrudí a nohama. Řeč těla člověka tedy musí být jasná ve vytváření nátlaku na rameno pod úhlem do směru uhnutí, ale zároveň žádat postupně o uhnutí v pořadí čumák, krk, rameno. A být srozumitelný, že nežádá o couvání. A k tomu zapojit pozvolné zvyšování nátlaku a pod principem nátlak - uvolnění uvolnit nátlak okamžitě, jakmile se kůň jen pokusí udělat požadovaný pohyb.

Při jediném pohybu člověk musí dbát na několik věcí zárověň, což je někdy obtížné a chce to cvik. Člověk si musí uvědomit polohu svých rukou a ramen, úhel natočení svého těla, kontrolovat svůj pohled, nehýbat zbytečně nohama a pozvolna zvyšovat nátlak na správnou partii koňského těla a ještě včas nátlak uvolnit, aby se koník dozvěděl správnou odpověď. Pro začátečníka to bývá náročné a koník má většinou dobrou zábavu, když se člověk učí být srozumitelný.

Řeč těla nepotřebuje zvukové projevy. Řeč těla vyjadřuje buď nátlak nebo uvolnění. Člověk se musí naučit rozeznávat nejen u koně, co je známkou jeho uvolnění nebo napětí, ale rozpoznat také ve svém vlastním těle postoje nátlaku a polohy uvolnění. Aby člověk nemátl koně, když se učí používat řeč těla, je dobré si tuto řeč procvičovat s někým ve dvojici jako simulaci žádání o něco bez koně. Takto jeden druhého může opravit, aniž by uváděl koně do omylu, který se pak hůře napravuje. Spojení s pomůckami (viz článek Pomůcky pro koňáky) je řeč těla člověka pro koně ještě srozumitelnější, když člověk pochopí, že hůlka je prodloužená ruka a začne ji jako takovou používat.

Řeč těla ovlivňuje především emocionální rozpoložení člověka a koně člověk tělem neoklame. Neohrožený postoj nezakryje skutečný strach, který se člověk snaží zatajit. Kůň vidí daleko víc a daleko pravdivěji, než se mu člověk snaží namluvit. Člověk ke koni musí přistupovat upřímně a čestně. Mluvit řečí těla, která je v souladu s jeho myslí.