Poučení z Palmýry

Na incident zareagoval prezident Trump, který hovořil o velmi vážné odvetě a současně přiznal, že k útoku došlo ve velmi nebezpečné oblasti, kterou syrská vláda plně nekontroluje. Ostře zareagoval také ministr války Pete Hegseth, který na sítí X uvedl: „ Barbar, který tento útok spáchal, byl zabit partnerskými silami. Ať je známo, že pokud se zaměříte na Američany - kdekoli na světě -, strávíte zbytek svého krátkého, úzkostného života s vědomím, že Spojené státy vás budou lovit, najdou a bezohledně zabijí.“

Z toho mi vychází dvojí poučení směrem k Izraeli. Není-li bezpečná střední Sýrie, kde k ataku došlo, nelze naivně předpokládat, že syrský režim má pod kontrolou oblasti při hranicích s Izraelem. Proto by byla čirá pošetilost spoléhat se na to, že Damašek může poskytnout garanci, pokud jde o bezpečnost linie na Golanech ze syrské strany. To znamená, že pořádek dle vývoje bezpečnostní situace tam musí zajistit izraelské síly, i kdyby musely dle potřeby operovat na syrském území (tj. za linií vymezující nárazníkovou zónu z roku 1974); jde o legitimní akt sebeobrany. Mimořádná situace vyžaduje mimořádná opatření.

Totéž platí i o druhém poučení. Mohou-li Spojené státy legitimně varovat zločince, jako byl vraždící terorista v Palmýře, že je budou v sebeobranné aktivitě lovit a likvidovat kdekoli na světě, a dle mého názoru je to v naprostém pořádku, pak i Izrael má plné právo lovit a likvidovat teroristické zločince, kteří pro něj představují hrozbu, všude na světě, v první řadě v Pásmu Gazy, ale také třeba v Íránu nebo Kataru (i když v případě Kataru Američanům slíbil, že to dělat nebude, ale to je jiná kapitola). Z tohoto hlediska byla tedy dnešní (13. 12.) likvidace dvojky Hamásu Raada Saada v Gaza City izraelskými silami také v naprostém pořádku. Terorista v Palmýře, terorista v Gaze – jedno jest.