O sněhových vločkách

Současná zima je divná. Jeden den sněží a mrzne až moc, druhý den je až moc teplo, sníh taje a do toho prší. Počasí spíše aprílové. Odchází zima, když ještě před polovinou února kvetou sněženky? Bude ještě únor bílý? Třeba jen na horách, nebo nasněží a bude mrznout v březnu či dubnu?

Počasí jak na houpačce. Říkáme, že se zbláznilo. Klimatická změna. Nejsem popírač klimatické změny, o tom si ale hlavně rozhoduje příroda a samozřejmě člověk ve své pýše nějaký podíl má. To hlavní, co by měl člověk udělat, je změna postoje. Vrátit se z pozice „pána tvorstva“ do pozice „jsem součást přírody“ a hledat cesty, jak se přizpůsobit a jak s přírodou spolupracovat, ne s ní pořád bojovat. Z mého pohledu jsou grýndýloviny prostě voloviny, čouhá z toho byznys, nenažranost, parazitismus, manipulace a hloupost.

Něco se vyhlásí a jede se přes mrtvoly, máme tu ideologii, kterou prosadíme přes zaslepené (a zaplacené) fanatiky. Částečně se těm mladým zaslepencům říká „sněhové vločky“.

Lze se na ně dívat dvojím pohledem. Z pohledu nás starších je přilepování na silnici, poškozování uměleckých děl, záškoláctví Grety a všechny ty Poslední generace či Extinction Rebellion naprosto nevhodné a nesmyslné chování, mající znaky vandalismu a výtržnictví. Také se nám vkrádá otázka: kdo a proč to financuje, co zatím je? A proč ty děti tak snadno naletěly naprostým nesmyslům? Nejspíš se na tom podepsal ten skvělý vzdělávací systém a ty děti ani nevědí, že z nudy (a navedeni) takto „páchají dobro“, které žádným dobrem není a ony jsou jen v roli užitečných idiotů. Leč jsou důležití, protože to přece dělají pro ušlechtilý cíl. Záchranu planety. Ani si nevšimnou, že ekologie přitom pláče.

Jenže můžeme se na to podívat i z jiné perspektivy. Nějak se nám všechno tříbí a transformuje. Přichází nová doba. Třeba jsou ty „sněhové vločky“ děti nové doby, které se nehodí do toho našeho stávajícího „matrixu“ a opravdu budou vytvářet naprosto jinou lidskou společnost. Naším úkolem pak bude je ochránit a nechat to na nich.

Možná po „poslední generaci“ právě přichází „první generace“. Je to nová „setba“ lidí na Zemi. Na Zemi, která bude jiná, „sněhové vločky“ nejsou moc připraveny na sílu a boj. V harmonickém, mírovém, tvořivém a spolupracujícím prostředí s rozvinutým duchovním potenciálem žádní tvrdí bojovníci potřeba nebudou.

Jsem se zbláznil, ne? Co to tady melu za hovna? Však se podívej, jak to tady na světě vypadá, samý válečný konflikt, chudnutí, chaos, cenzura, bída, nemoci, smrt ….

Jasně, všudypřítomná mediální manipulace strachem, skoro beznaděj…. Na druhou stranu: už jsme odvedli sami svou práci na své proměně a budeme již brzy sklízet plody své práce? V jaké fázi je těžký porod nového světa? Co dokážeme porodit? Kdo a jak do toho zasahuje a ovlivňuje průběh zrození?

Jak to ovlivňujeme my, lidské bytosti? Jak je nám pomáháno z vyšších sfér a jak nám přitom škodí nízké sféry? Dnes víme, co pro nás chystají globalisté. To nepřeju ani sobě, ale hlavně svým potomkům, tak se snažím něco dělat. Také vidíme, že se globalistům až tak úplně nedaří. Tím, jak vše zrychlují, dělají chyby. A možná už pro některé „služebníky“ to začíná být přes čáru. Proč začali tak přitápět pod hrncem? Vždyť tím nutí spousty ještě neuvařených žabiček vyskákat.

Manipulace strachem přestává fungovat, cenzura už častěji vede ke zviditelnění cenzurovaného, dehonestace nezabírá na ty, co si z ní nic nedělají.

Před svítáním je největší tma a pak se rozední. Buďme přítomní porodu, snažme se, aby to nové, co se zrodí bylo kvalitativně lepší (evoluční skok) a pak už to nechme na dětech, které jsou na to připraveny, byť z našeho pohledu života prožitého převážně v tvrdém světě, jsou to změkčilé „sněhové vločky“.