O hledání cesty a pravdy

Od začátku vím, že cesta do světa médií rozhodně nebude lehká a že to bude cesta plná překážek, zákrut, temných údolí, i strmých hor. Ale protože vím, že „kde vůle neschází, cesta se nachází“, tak v ní hodlám pokračovat tak dlouho, dokud nedojdu k cíli. Jakkoli ani ti nejmoudřejší z nás nemohou zatím vědět, jaký ten konec přesně bude.

Já sám se posledních několik let již bojím otevřeně mluvit veřejně o svých názorech a pocitech. Jelikož mám obavu, aby mé děti nakonec nevyrůstaly podobně jako já v zemi, kde se mnoho věcí říká jen doma, anebo šeptem mezi dobrými přáteli, zatímco navenek se buď mlčí či opakují ty jediné správné fráze, rozhodl jsem se s tím něco zkusit udělat. A pokud se tyto obavy naplní, budou já i ony vědět, že jsem nemlčel ve chvíli, kdy jsem měl mluvit. Pokud se tak necítíte vy sami, tak jsem za to velice rád a v jistém smyslu budete se mnou již spíš ztrácet čas. Na druhou stranu to znamená, že situace není ani zdaleka tak špatná, jak mi připadá, a časem si na toto moje snažení ani nikdo nevzpomene.

Tento týden jsme společně s mým společníkem a dlouholetým partnerem v podnikání Slavomírem Pavlíčkem uskutečnili jistě pro mnohé překvapivý, možná i šokující krok: převzali jsme vydávání webu Parlamentnílisty.cz. Chápu, že ten krok vyvolal mnoho otázek a budu se snažit na ně všem odpovídat, ale na začátek se chci omluvit všem svým blízkým, spolupracovníkům a podporovatelům, pokud jsem je tímto krokem proti jejich vůli a bez jejich vědomí vystavil nepříjemnostem, možná i stresu. Je mi to velice líto a chápu, že to pro mnohé může být nepříjemné a může to vzbuzovat obavy. A děkuji všem spolupracovníkům, kteří umožnili takto rychle tuto transakci uskutečnit a že mě i nadále na této náročné cestě provázejí. Jsem kvůli tomu označován za agenta cizí mocnosti, idiota anebo za člověka, který se rozhodl vydělat na šíření lží a dezinformací. Nejsem ani jedno, i když jako idiot jsem se občas v životě zachoval. Na druhou stranu právě tento tlak je pro mne potvrzením správnosti mojí obavy, že naše svoboda je skutečně ve vážném nebezpečí, ačkoliv zatím část médií a také vládní představitelé tvrdí, že tomu tak není. Věřte mi, že jsem k tomuto kroku do rozbouřené řeky nepřistoupil lehkovážně. Nepřišlo to ze dne na den a stejně tak to ze dne na den neskončí. Informační vychýlení posledních pár let není nahodilý jev, ale je to výsledek dlouholetých procesů ve společnosti i technologického rozvoje. Nakonec i náš pan premiér Petr Fiala to řekl mnohem lépe, než bych kdy já svedl, ve svém projevu na kongresu ODS Svoboda a Naděje před necelými deseti lety v Praze:

„Ale – a to říkám z tohoto místa s plnou vážností všem, kteří volají po vůdcích, omezují svobodu, svazují trh, nehájí naše národní zájmy a vymýšlejí, jak naši demokracii spoutat – těm všem říkám, nedáme vám to snadno. Budeme bojovat. Ano, je čas znovu začít bojovat. Už ne proti jednomu nepříteli, ale proti těm, kteří demokracii svou hloupostí, ideologickou předpojatostí, obchodními zájmy, multikulturním pokrytectvím a falešnou politickou korektností ohrožují. Možná, že nebezpečí spousta lidí nevidí, možná o něm nejde v médiích ani mluvit, možná kdekoho zajímá jen to, co bude zítra a jak se bude bavit. Já ale nebezpečí vidím a bylo by nepoctivé, kdybych o něm nemluvil. Braňme se těm, kteří nám nenápadně chtějí vzít naše svobodné životy dříve, než bude pozdě. Ještě je čas a ještě máme v ruce vhodné zbraně: právní stát a demokratické rozhodování. Nenechejme si je vyrazit z rukou. Potřebujeme jen odvahu a odhodlání. A vážně říkám: i kdyby nás měla být jenom hrstka, my tento boj nevzdáme. Ale málo nás nebude. Mlčící normální většina slušných lidí v této zemi bude stát dříve či později zase za námi. Pokrytectví a hlouposti už bylo dost. Pojďme na to znovu sebevědomě a se zdravým rozumem. Občanští demokraté musí stát v čele kontrarevoluce normálních, slušných a pracovitých lidí. Pro ně tu jsme.“

Přestože leccos nasvědčuje tomu, že pan premiér Fiala možná považuje tuto kontrarevoluci za úspěšně ukončenou, já si to nemyslím. Ale tím spíš vítám jeho nedávné vyjádření, že u nás nadále trvá svoboda slova a nikdo nebude za své názory trestán ani perzekuován. Budou však samozřejmě podrobeny veřejnému rozboru, kritice či oponentuře, jak to má ve svobodné a fungující demokracii být. Ve skutečnosti právě toto je jedním z velmi vážných důvodů, proč jsme se k převzetí projektu Parlamentní listy rozhodli: abychom zkusili otevřít širší veřejnou debatu o hledání pravdy, svobodě a jejích hranicích a třeba i svou troškou přispěli k vyvětrání informačního prostoru. Situace permanentního nepřátelství a hádek o jednotlivá slova je dle mého názoru velice nezdravá a v dnešní náročné době nám bere energii, kterou bychom mohli lépe uplatnit jinde. Proto vás srdečně zvu na tuto cestu a pokud máte potřebu mě odsuzovat, kritizovat anebo naopak myslíte, že něco z toho, co říkám, je správné a pravdivé a chcete k tomu připojit své vnímání a postřehy, budu za to velice rád. A ještě raději budu, když se mi pokusíte své názory a pocity vysvětlit a nespokojíte se s pouhou nadávkou či výkřikem. I pokud snad někdo máte obavu se svobodně vyjádřit, velmi mi pomůže i jen to, když se o tento svůj pocit podělíte a řeknete, proč takový pocit máte a možná přitom přemýšlejte, zda není snazší mluvit teď, než třeba mlčet v budoucnu čím dál víc.

Ve čtvrtek jsem poskytl na toto téma krátký rozhovor DVTV s legendární českou novinářkou paní Drtinovou. Mimo jiné jsem tam řekl, že „V některých případech můžete velice snadno ukázat, co je pravda, co je lež. V mnoha oblastech je to opravdu extrémně subjektivní a svět je poměrně složitý na to, aby se dal vždy zařadit do kategorie lež/pravda."

Za tímto výrokem si každopádně stojím. Jeho zkrácení do titulku „Koupil Parlamentní listy: Svět je příliš složitý na to, aby se dal rozdělit do kategorie pravda a lež, říká Španěl“ bylo mírně zavádějící, ale zase ukázalo pozoruhodnou věc: mnozí novináři, influenceři a aktivisté, kteří se sami rádi pasují do role bojovníků proti dezinformacím a obránců pravdy se ani neobtěžovali si rozhovor pustit a již mají jasno a ví o mně všechno: jsem pro ně proruský nepřítel a člověk který relativizuje pravdu. Michala Sirového jsem na to upozornil a dostal jsem srdíčko a že „Díky za odpověď. Vycházel jsem z toho, že to je přesná citace. Mažu to.“ Tweet si mezitím našel své publikum, měl téměř 19 tisíc zhlédnutí a jed byl vypuštěn. "Atomová bába" Dana Drábová se zase ptá, "co si v DVTV myslí, že dělají?". Neslyšeli, a přesto odsoudili? Anebo zkrátka nechtějí slyšet? Nevím, ale byli se mnou tedy rychle hotoví.

Možná si autor přišel při psaní svých poznámek jako osvícený a ušlechtilý, ale za křivé nařčení bych přinejmenším očekával omluvu a ne smazaní stop a zbabělý útěk z pomyslného informačního kolbiště. Ale zase jsem se díky němu dočkal komentáře od významného českého lobbisty a zákulisního hráče Radka Pokorného, který po desetiletí z přítmí tahá za nitky a významně ovlivňuje českou politiku i byznys.

Prý jsem buď blbec nebo vlivový agent. Když jsem byl malý, tak jsme měli takovou říkanku: „Kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje.“ A musím říct, že čím jsem starší, tím pravdivější se mi jeví.

Přeji vám všem krásný víkend. Pravda vítězí, ale musí ji někdo říkat. A to není vždy snadné. Tak ať se nám to daří a nikdo nám nesebere odvahu říkat, co si myslíme.