Memento bitvy u Lepanta

Dnes je výročí bitvy u Lepanta. Nejvýznamnější námořní bitva mezi křesťanskou Evropou a islámem se odehrála 7. října 1571 v oblasti Korintského zálivu v Jónském moři. Cesta k ní byla poměrně dlouhá. Po smrti sultána Sulejmána Nádherného usedl na osmanský trůn jeho syn Selim II., který se rozhodl v pozemních expanzích svého otce nepokračovat a územní zisky upevnit spíše diplomaticky. To ovšem zdaleka neplatilo pro námořní oblast. Obrovská osmanská flotila dlouhodobě terorizovala křesťanské obchodní lodě ve Středomoří a způsobovala především Španělsku a bohatým italským městským státům v čele s Benátkami značné škody. Na sklonku 60. let 16. století dosáhl muslimský námořní teror a s ním i hospodářské ztráty takových rozměrů, že i jinak nesmírně tvrdohlavým evropským panovníkům začala hlodat v hlavách myšlenka, že by s tím fakt už možná měli něco dělat. Přelomovým bodem byl ale turecký útok na Kypr.

Kypr byl nesmírně výnosnou benátskou kolonií, nicméně se od Itálie a vlastně i od celé křesťanské Evropy nacházel příliš daleko a pro Turky představoval ideální cíl. Koncem června 1570 se u Larnaky vylodilo na sto tisíc Turků a vydali se k Nikósii. Hlavní město se bránilo sedm týdnů. Pak Turci prolomili hradby a povraždili dvacet tisíc civilistů. Turkům nějakou dobu trvalo, než přeskupili a doplnili síly a následovalo legendární obléhání Farmagusty. Benátské posádce o síle 8500 mužů velel italský šlechtic Marco Antonio Bragatin. Na město útočilo 200 000 musulmanů. Bragatin přesto odmítl Farmagustu do rukou mohamedánů vydat a bránil ji neskutečných jedenáct týdnů. Obránci se vzdali teprve ve chvíli, kdy jim došla munice. Při obléhání města pobili křesťané na padesát tisíc útočících Turků. Ti slíbili přeživším obráncům i Bragatinovi bezpečný odchod. Slib ale nedodrželi a Bragatina stáhli zaživa z kůže. A právě tahle prasárna byla poslední kapkou. Přes neustále sílící osmanskou hrozbu se Evropané pořád chovali jak malá děcka. Poláci se řezali s Rusy, Francouzi Osmany podporovali, protože byli proti Habsburkům, Habsburkové před nedávnem uzavřeli s Turky separátní mír a do další války se jim nechtělo. A tehdy, poté co byl Antonio Bragatin na Kypru tak bestiálně umučen, se do hry vložil ještě jeden aktér – papež Pius V., který dojednal vznik tzv. Svaté ligy – aliance Španělska, Benátek, Janova, Savojska a maltézských rytířů k zastavení turecké expanze, která reálně začala ohrožovat přímo Řím.

Výstavba křesťanské flotily proběhla dost narychlo, především za pomoci benátských a papežských financí. V čele našich vojsk stanul bratr španělského krále don Juan de Austria, jenž měl k dispozici 206 lodí, bezmála 70 tisíc mužů a více než 1800 velmi kvalitních děl. Přestože se jednalo o do té doby největší křesťanskou námořní sílu všech dob, byla turecká flotila ještě početnější. V Jónském moři u přístavu Lepanto proti nám stanulo 251 tureckých lodí, 82 tisíc mužů a 750 děl. Kvalita i kvantita děl tedy byla jediným faktorem, kde jsme Turky převyšovali. A právě ten spolu s evropskou vynalézavostí bitvu rozhodl. Velmi důležité například bylo, že křesťanská děla na rozdíl od těch muslimských byla pohyblivá a tím pádem mnohem přesnější. Bitva u Lepanta byla také první bitvou, kde křesťané nasadili kartáčové střely, které likvidovaly tureckou živou sílu velmi efektivně. Křesťanské posádky byly také důmyslně chráněny plachtami a sítěmi, které značně omezovaly efekt tureckých lučištníků. Ještě před srážkou obou flotil zlikvidovaly těžké křesťanské galéry dalekonosnou palbou desítky tureckých lodí, což byla nemalá výhoda.

Bitva samotná byla nesmírně brutální. Severní křídlo naší flotily splnilo svůj úkol, v těžkých bojích opakovaně odrazilo turecký nápor a nedovolilo musulmanům proniknout nám podél pobřeží do zad. Na jihu naopak křesťanský velitel Doria zazmatkoval a rychlý turecký průlom byl odražen až po opakovaném nasazení záloh. Rozhodující část bitvy se ale odehrávala ve středu pole. Křesťané se tam srazili s muslimy prakticky čelně, řada lodí se zahákovala a na palubách plavidel obou stran vypukla krvavá řež. Právě sem byly znovu nasměrovány těžké křesťanské galéry, které zaútočily přímo na vlajkovou loď turecké flotily, kde se nacházel turecký velitel Ali Paša. První dva útoky Turci odrazili, třetí už nikoliv. Ali Paša byl zabit, severní a střední část tureckého loďstva byla následně zcela zničena, turecké lodě z jižního křídla urychleně prchly do Konstantinopole. Ještě poslední zajímavost – je všeobecně známo, že všichni křesťanští vojáci a námořníci na palubách lodí těsně před bitvou poklekli a modlili se k Panně Marii za vítězství nad muslimy. Jakmile modlitbu dokončili, příznivý vítr, který dosud vál do zad turecké flotile se obrátil a začal foukat do zad křesťanům.

Bitva u Lepanta byla největším křesťanským námořním vítězstvím nad islámem a muslimové se o námořní expanzi do Evropy v podobném rozsahu už nikdy nepokusili. Tedy….nikdy až doteď.