Kdo chce zakazovat rudý komunismus, musí nejdřív zakázat fialový asocialismus

Pamatujete si ještě, jak rudý socialismus aspoň předstíral, že mu jde o lidi? Dělníci, proletariát, rovnostářství, výroba. Ačkoliv realita byla často totalitní, v ideologické rovině šlo o pokus vytvořit jednotnou společnost s jasnou vizí – byť pokřivenou. Ve své brutalitě byl rudý model přinejmenším čitelný. Měl strukturu, měl plán, měl nějaký ideál (byť sporný).

Dnes? Vláda chaosu. Vláda fialového asocialismu.

Představme si novou „levici“, kterou zosobňuje současná vládní garnitura – tzv. fialová. Nejde o podporu dělníků nebo slabších. Jde o programovaný chaos, kde místo třídního boje nastupuje atomizace společnosti. Vítané jsou jen skupiny bez kořenů, identity a odpovědnosti. Lumpenproletariát, prekariát, neukotvené minority – to vše slouží jako arzenál moderní moci, který lze snadno manipulovat. Stačí pár grantů, inkluzivních workshopů a narativ o "systematickém útlaku".

Zatímco rudí chtěli rovnost, fialoví chtějí nepřehlednost. Zatímco rudí tvořili stát, fialoví ho rozpouštějí v multikulturním guláši nadnárodních instrukcí a dotovaných pseudoelit.

Proč rudý vypadá dnes jako konzervativec? Protože měl stát. Měl národ. Měl směr. Ať už s ním nesouhlasíme jakkoliv, byl to směr. Fialový asocialismus nic z toho nemá. Jen dotace, nahodilé reformy, destrukci tradičních hodnot a pseudo-liberální evangelizaci Bruselu.

Je to paradox doby: zatímco rudý socialismus působil kdysi jako hrozba, dnes je v porovnání s fialovým asocialismem vlastně strukturálně konzervativní. Chtěl vytvořit nový svět, ale ten měl aspoň stěny a podlahu. Fialový svět nemá ani ty zdi – je to prázdná open space kancelář názorového vakua, kde se člověk ztratí dřív, než najde kávovar.

Nejde už o ideály. Jde o řízení chaosu. Namísto „všichni si budou rovni“ slyšíme „všichni si najdou svého útlakáře“. Místo „každý pracující bude mít střechu nad hlavou“ slyšíme „každý marginalizovaný dostane svou dotaci“. A místo „budujeme stát pro lidi“ se dnes buduje stát pro granty, projekty, výkazy a narativy. Je to svět, kde ani tradiční „pravice“ nemá co hájit, protože vše je rozpuštěno ve fialové bublině.

Takže kdo tu má být zakázán? Chceš zakazovat rudé? Zakazuj, pokud máš historické důvody. Ale pokud přitom nevidíš, co tu právě teď řídí stát, měl by ses zamyslet. Fialový asocialismus není o nic méně nebezpečný. Jen je méně nápadný. Je to tichý chaos, řízený z grantového úřadu. Nechává tě říct si, co chceš – a pak ti přidělí formulář, který tě sváže.

Takže pokud někdo dnes mluví o „boji proti rudým“, měl by nejdřív vést bitvu s fialovým chaosem, který nenápadně rozkládá to, co zbylo z ideálů společnosti: práce, odpovědnost, solidarita, identita.

A co je nejděsivější? Že tenhle fialový asocialismus není ani ideologie. Je to absence jakékoli ideologie. A jak víme, tam, kde není směr, je největší šance zabloudit.

Čtete na podobné téma:

Nalevo od „rudého socialismu proletariátu“ je „fialový asocialismus lumpenproletariátu“?