Kde jsou doktoři?

Už delší dobou mi vrtá hlavou jedna otázka. A když nevím, tak se zeptám. Zeptám se vás rovnou takto, všech naráz, možná někdo budete vědět.

Mezi normálními lidmi panují různé obavy, někdo se bojí, že nezaplatí nájem, jiný že nebude v zimě čím topit, někdo se bojí covidu, jiný rakoviny. Lid obecný celkem ignoruje nesmyslnou kampaň brněnského profesora na ministerstvu, který by rád viděl všechny očkované čtyřmi dávkami a děti alespoň dvěma. Nebo třemi? Už ani nevím.

Ve skutečnosti se u nás už příliš neočkuje. Za šest měsíců od 1. března do 1. října 2022 přibylo asi jen 6 dávek covidových vakcín na 100 obyvatel, což rozhodně neodpovídá usilovné ministerské kampani. Třetina lidí v naší zemi vůbec očkovaná není a dle výše citovaných čísel nejméně polovina (pravděpodobně však mnohem více) očkovaných dvěma dávkami už o dalších dávkách nechce ani slyšet. Lid si tedy dělá svoje, ministra ignoruje, a dokonce poměrně běžně vede veřejně kacířské řeči o tom, kdo už na další dávku nepůjde, kdo rozhodně nenechá očkovat děti a tak podobně.

V této veřejné rebelii ovšem záhadně chybí celá jedna společenská skupina – lékaři. Dalo by se očekávat, že rozložení názorů bude podobné i mezi lékařskou veřejností a podstatná část lékařů (něco mezi třetinou a polovinou) vůbec nebude nadšená z nesmyslné kampaně za opakovanou aplikaci experimentální genové terapie proti v přírodě již neexistujícímu viru stále mladším ročníkům. Nic takového ale nelze ve veřejném prostoru pozorovat.

Jsou tedy dvě možnosti. Je možné, že je mezi lékaři naprosto zásadně rozšířené nefalšované vakcinační nadšení. Jistý smysl by to dávalo – mnozí lékaři za poslední tři roky viděli tu nejhorší tvář epidemie – nemocné a umírající. Tímto směrem už jednou napsal skvělý postřeh kolega Václav Fejt. Také by to mohlo být tím, že lékaři mívají lehce nezdravou tendenci důvěřovat autoritám a příliš se neptat po důkazech, že jimi doporučené postupy fungují. Připomínám, jak jsem si na tohle téma vyměňoval zdvořilosti s kolegou Hořejším a potom se o ně podělil se čtenáři Echa.

Druhá možnost ovšem je, že si i valná část lékařů myslí svoje, ale pro jistotu veřejně nic neříká. Z mé osobní zkušenosti se spíše přikláním k této variantě, ale samozřejmě jsem si vědom toho, že lékaři, kteří mluví se mnou, rozhodně netvoří representativní vzorek. Pokud je tato varianta správná, svědčí o pozoruhodném nedostatku sebevědomí a občanské uvědomělosti, a to paradoxně ve skupině, která se ve společnosti těší dosti velké úctě.

Skutečně mě zajímá, která z výše uvedených verzí je blíže skutečnosti. Jak to zjistit? Například by bylo velmi zajímavé vědět, jaká je skutečná míra proočkovanosti jednotlivými dávkami mezi lékaři samotnými. Skutečně má drtivá většina lékařů (či zdravotnického personálu) čtyři dávky? Skutečně nechala drtivá většina lékařek očkovat své pětileté děti dvěma dávkami?

Co myslíte?