K návrhu zákona o odvodech ultraortodoxních do armády

Ti většinou, byť to neplatí o všech, studují na plný úvazek v náboženských učilištích (ješivách), přičemž v komunitě charedim platí zásada, že vojenská služba v Izraelské obranných silách (IDF) je neslučitelná s jejich náboženským stylem života. Proto se ke službě v IDF členové komunity (studenti ješiv), jejich rabíni i stranická reprezentace (partaje Šas a Sjednocený judaismus Tóry) staví negativně.

V době vzniku Izraele (1948), přestože nový stát se zrodil ve válce (od počátku byl nucen čelit arabské agresi), to nepředstavovalo zásadní problém a neochota ultraortodoxních sloužit v armádě byla vládou akceptována a formou výjimky umožněna, neboť se týkala asi čtyř stovek charedim. V průběhu desetiletí ale narostla záležitost do obludných rozměrů, neboť dnes se jedná nikoli o několik stovek, ale o vyšší desetitisíce ultraortodoxních, kteří se vyhýbají základní vojenské službě. Tito muži logicky armádě chybí, z čehož plyne, že břemeno obrany státu nese jen část populace, což nejenže není lidsky vzato fér, ale je to i nezákonné – výjimky pro charedim porušují rovnost občanů. Dlouhodobě se tedy hledá pro obě strany přijatelné řešení, což je ovšem extrémně složité – jde mimořádně obtížné vyvážení zájmů (IDF vs ortodoxní komunita).

Záležitost měla a má svůj vývoj, objevilo se několik legislativních řešení, která ale ke kýženému výsledku nevedla. Ideální stav by byl, kdyby byli odvedeni všichni schopní (zdraví) muži charedim, což se ale jeví jako iluzorní a ani armáda s něčím takovým v praxi nepočítá. Jde o něco poněkud jiného: vytvořit zákonný rámec, který armádě zajistí potřebný počet vojáků z řad ultraortodoxních, aby břemeno obrany bylo alespoň zčásti rovnoměrně rozděleno mezi obě základní skupiny (neultraortodoxní a ultraortrodoxní). Jinými slovy, IDF nejde za každou cenu o 100 procent odvedených příslušníků komunity charedim, ale o dosažení stabilního, předvídatelného a užitečného počtu branců z této komunity. Věc má samozřejmě také svoji právní stránku, neboť nynější legislativní aktivita v této věci je reakcí na rozhodnutí Nejvyššího soudu Izraele, který požaduje jasná, rovná a zákonem schválená pravidla, která by neumožňovala udělovat svévolné nebo dokonce plošné výjimky bez mandátu daného parlamentem (zákonem). Znovu tedy zopakujme: jde o to najít kompromis, který by byl přijatelný jak pro Nejvyšší soud z pohledu „ústavního“*, tak pro ultraortodoxní partaje z hlediska jejich politických zájmů.

* Zde zopakuji známý fakt, že Izrael nemá psanou ústavu; nahrazuje ji soubor tematických tzv. Základních zákonů. Používá-li se v médiích pojem „ústavní“, v Izraeli se to vztahuje k těmto Základním zákonům. V tomto kontextu i Nejvyšší soud Izraele funguje jako soud „ústavní“.

K tomu dodejme tři body: a) ultraortodoxní studenti ješiv nemají legální nárok na odklad služby, protože b) vláda nemá pravomoc udělovat tak rozsáhlé výjimky, z čehož plyne, že c) za současného stavu (kdy slouží na vojně jenom někdo) stát de facto porušuje zásadu rovnosti před zákonem. (Převedeno do českého ateistického prostředí: je to podobné, jako kdyby členové pomyslné Ekologické strany nemuseli platit daně, protože svým počínáním jinak přispívají k ochraně životního prostředí a k boji za záchranu planety.)

V Izraeli má celá věc silný politický aspekt, protože obě ultraortodoxní strany jsou součástí vládnoucí koalice a pokud nebudou s legislativou ohledně odvodu charedim souhlasit, mohou koalici definitivně** opustit a hlasovat proti ní, čímž by přišla o většinu, což by v konečném důsledku mohlo znamenat předčasné volby a možný odchod největší strany Likud do opozice a konec Benjamina Netanjahua jako premiéra.

** Obě ultraortodoxní strany kvůli sporům kolem legislativy o odvodu charedim do IDF letos sice opustily vládní posty, ale nikoli koalici tak, že by přešly do opozice. Je to vnímáno jako protestní signál a varování ve stylu, když nebude legislativa v náš prospěch, bude hůř…

Jsme tedy ve fázi hledání verze zákona přijatelné pro většinu poslanců Knesetu, což rozhodně není záležitost snadná. V legislativním procesu se aktuálně nachází ve Výboru pro zahraniční věci a obranu, teprve pak by mělo následovat druhé a třetí čtení v plénu. Ve zmíněném výboru spatřily světlo světa dosud dvě varianty, každá pojmenovaná po svém předsedovi. Varianta Juliho Edelsteina byla vstřícnější k potřebám armády a tím pádem tvrdší k požadavkům charedim. Především kvůli přísným sankcím, které zahrnovaly odebrání řidičského oprávnění, zákaz cestování do zahraničí, zákaz zaměstnání ve veřejném a státním sektoru, konec daňových výhod, omezení sociálních výhod (přídavky, granty, stipendia) a citelné finanční postihy vůči ješivám neplnícím zákonem stanovené kvóty odvedenců. Kromě toho Edelsteinův návrh počítal s přísnou kontrolou studentů, jestli ješivy skutečně navštěvují (elektronická reistrace). Tento návrh vyvolal ze strany ultraortodoxních lídrů otevřený odpor – byl jimi jednoznačně odmítnut a mimoto stál Edelsteina místo šéfa výboru. Na jeho pozici byl zvolen Boaz Bismuth, který předložil pro charedim mírnější (a tedy pro IDF méně příznivou) variantu. Také tento návrh je předmětem ostré veřejné debaty i tvrdé kritiky, byť z jiné části politického spektra a také ze strany armády. Hlavní důvody?

Nejprve obecný: nepřijatelně změkčuje předchozí Edelsteinovu verzi – až k hranici, která odpůrce vede k označení, že jde o normu vedoucí nikoli k odvodům, ale k vyhýbání se vojenské povinnosti. Teď konkrétně. Ruší povolávací rozkazy vydané ultraortodoxním od roku 2023, čímž by udělil zpětný pardon těm, kdo rozkaz obdrželi, ale ignorovali ho. Nehrozil by jim žádný postih. Ti, kdo nesplnili odvodní povinnost, by tak byli odměněni, zatímco vojákům a rezervistům řádně sloužícím by byl vyslán velice neblahý signál. Dále jsou v Bismuthově návrhu odstraněny závazné kvóty pro zařazení rekrutů charedim do bojových rolí. Zatímco Edelstein vyžadoval pevné procento ultraortodoxních, kteří by byli zařazení do bojových nebo podpůrných bojových jednotek, nový návrh tuto povinnost ruší. Dalším problémem je, že muži, kteří vystudovali náboženská učiliště, ale pak přestali být ultraortodoxní, budou jako ultraortodoxní uznáni, pakliže se patřičně zaregistrují. Tím se rozostří hranice mezi skutečnými charedim a excharedim.

Nový návrh sice zachovává (méně tvrdé) sankce vůči těm, kdo se vyhnuli odvodu (řidičský průkaz, možnost vycestovat, omezení práce nad rámec studia), ale pouze do věku 26 let. Po tomto věku by se na něj uvedené sankce nevztahovaly. Pokud jde o státní financování ješiv, bylo by vázáno nikoli na stanovenou 100procentní kvótu, ale pouze 75procentní; pouze to učiliště, které by poslalo do IDF méně než 75 procent z určeného počtu rekrutů, čelilo by snížení rozpočtu, nikoli úplnému zastavení finančních příspěvku. Ovšem bez hrozby úplného odříznutí od peněz státu (daňových poplatníků) se jeví návrh jako poněkud bezzubý.

Dlužno dodat, že s návrhem mají problém nejen opoziční partaje zleva doprava, ale i někteří politici vládnoucího Likudu. Také náboženští sionisté chtějí, aby charedim sloužili v IDF, vidí to jako povinnost a otázku rovnosti, a odmítají model, v jehož rámci by ultraortodoxní byli plošně osvobozeni. Podporují přitom flexibilní varianty (jednotky charedim, speciální programy), ale s důrazem na skutečnou účast, nikoli pouze formální. Klíčový bude definitivní postoj ultraortodoxních stran Šas a UTJ, které návrh pečlivě studují. Ostatně debaty v Knesetu i mimo něj jsou v plném proudu.

Mají ultraortodoxní pravdu?

Mezi těmi, kdo Bismuthův návrh ostře kritizují, je i bývalý pravicový premiér Naftali Bennet, dnes lídr vlastní partaje s pracovním názvem Bennett 2026 . Je považován za hlavního Netanjahuova volebního rivala. Podle Bennetta Izraelci po 7. říjnu bojovali jako lvi, bez ohledu na politickou či náboženskou příslušnost, a nyní, když válka v Gaze skončila, čelí IDF nedostatku 20 tisíc vojáků. Říká: „Existují pouze dvě možnosti: zapojit naše ultraortodoxní bratry, aby nesli svůj díl zátěže, nebo trvale uvalit na naše záložníky dalších 120 dní zálohy každý rok, čímž zničíme jejich profesní a rodinnou perspektivu.“ Dodal, že v současné době existuje 100 tisíc mladých mužů z komunity charedim, kteří mají povinnost narukovat a do pěti měsíců mohou být vycvičeni na úroveň požadovanou IDF. Bennettem uváděné číslo je spíše horní hranicí odhadu, všeobecně se uvádí, že počet mladých charedim ve věku od 18 do 24 let, kteří jsou způsobilí k vojenské službě, se pohybuje kolem 80 tisíc. Přitom armáda aktuálně potřebuje 12 tisíc rekrutů, aby bylo možné uvolnit břemeno, které nesou vojáci v základní i záložní službě. Podle Bennetta ale vláda, místo aby IDF podpořila, prosazuje zákon, který nastavuje takové podmínky, že povolávání charedim k vojenské službě bude prakticky nemožné. Argumentujetím, že předloha „okamžitě omilostňuje všechny, kdo se vyhýbali odvodům - je to v podstatě odměna za vyhýbání se službě. Stanoví rovněž, že mladý charedi, který nenastoupí k odvodu do 26 let, získá doživotní výjimku. Je jasné, že to tak budou dělat všichni,“ obává se.

Návrh zákona je podle něj plný podobných triků. „Proto se proti němu staví armáda. Proto se proti němu postavil bývalý ministr obrany Joav Galant - a byl odvolán. Proto se proti němu postavil i předseda Zahraničního a obranného výboru Juli Edelstein - a byl z funkce sesazen. Každý odborný orgán, který zákon posuzoval, došel k závěru, že jde o bluf.“ Bennett je přesvědčen, že jediným důvodem, proč premiér Netanjahu tuto kontroverzní legislativu prosazuje, je skutečnost, že ultraortodoxní strany hrozí svržením koalice, což je podle něj politikaření v té nejčistší podobě. Na tomto místě je zapotřebí připomenout, proč vedení ultraortodoxních odmítá, aby jejich mladí muži sloužili v IDF, pokud jde o náboženské důvody. Studium Tóry je vnímáno jako duchovní obrana státu; její nepřetržité studium chrání Izrael víc než vojenská síla. Student ješivy je považován za někoho, kdo slouží Bohu a tím přináší duchovní zásluhy pro celý národ. Odvedení studenta do armády by znamenalo oslabení duchovní obrany Izraele. V jistém smyslu lze říci, že studenti ješiv představují cosi jako duchovní divizi IDF. Ultraortodoxní tvrdí, že studium Tóry (Svatých Písem) nelze kombinovat s vojenskou službou. Naftali Bennett ovšem ve své kritice poukázal na to, že Bible (Tóra) hovoří docela jinak. Když lid Izraele putoval z Egypta do Zaslíbené země, vedla cesta přes Zajordání, dnešní Jordánsko. Kmenům Ruben a Gád, které měli obrovská stáda, se to území zalíbilo a řekli Mojžíšovi: „Jestliže jsme u tebe nalezli přízeň, nechť je tvým služebníkům přidělena do vlastnictví tato země. Nevoď nás přes Jordán.“ Háček byl v tom, že po přejití Jordánu směrem k západu čekaly Izraelce těžké boje s místními obyvateli, čemuž by se Rubenovci a Gádovci vyhnuli. Mojžíš se na ně zle obořil: „Což vaši bratří půjdou do boje a vy si zůstanete tady?“ Jejich návrh zamítl – a tak to také bylo. Rubenovci a Gádovci nechali v Zajordání ženy, děti a dobytek (v opevněných sídlech) a šli s ostatními přes Jordán v plné zbroji bojovat o Zaslíbenou zemi. Teprve po skončení této mise se vrátili do Zajordání, kde začali budovali svoji novou existenci a psát historii lidu Izraele v Zaslíbené zemi. (Kniha Numeri, 32. kapitola.) Z tohoto příběhu lze dovodit základní pravidlo: vojenská služba v izraelském společenství byla vždy záležitostí všech bojeschopných mužů. Bennett k tomu říká: „Všichni hrdinové Tóry byli válečníci – Jozue, Gedeon, král David – všichni byli velcí bojovníci! Množství vojáků z náboženské sionistické komunity se v této válce osvědčilo v celé své slávě, s Gemarou (rabínské texty) v ruce v centru Chán Júnisu (v Pásmu Gazy)! To je pravý judaismus,“ dodal a vyzval každého občana Izraele, aby se postavil společně s vojáky IDF proti tomuto protisionistickému návrhu zákona.

Lze samozřejmě namítnout, jak se slučuje vojenská služba s duchovním posláním. I na to Bible pamatuje. Jistěže ne každý židovský duchovní, zejména ne vysoce postavení rabíni, by měli mít za povinnost vykonat vojenskou službu, to ostatně ani nikdo nepožaduje. Na druhou stranu ale lidé v duchovní službě ve starém Izraeli nebyli vojenských povinností zcela zproštěni. Levité, ustanovení pro službu ve svatostánku, později v Chrámu, byli samotným králem Davidem pověřeni, aby „konali strážní službu při stanu setkávání, strážní službu při svatyni a strážní službu u svých bratří, synů Áronových, při službě v domě Hospodinově (I. kniha Paralipomenon, 23. kapitola).“ A ještě dříve, při cestě do Zaslíbené země, čteme dle knihy Numeri (31. kapitola) o Levitech „držících stráž u Hospodinova příbytku“. Odmítání služby ve zbrani (strážní služba byla sotva myslitelná beze zbraní), tak jak to prosazují ultraortodoxní, je tudíž nebiblické. Další svědectví máme z doby Judského království, kdy byl korunován teprve sedmiletý Joas. Velekněz Joiada nařídil: Levité „obklopí krále, každý se zbraní v ruce“ a budou s ním „při jeho vycházení a vcházení“ (II. kniha Paralipomenon, 23. kapitola).

Smysluplný závěr toto téma zatím nemá. Boj o odvody charedim do IDF bude pokračovat, stejně jako zápas opačný – proti odvodům charedim do IDF. Jak to celé nakonec dopadne, lze těžko odhadovat. Jde o komplikovaný druh patu, ve stylu labyrintu bez východu. Jisté je jedno: nějaký kompromis se bude muset najít. Nicméně za zmínku stojí vyjádření člověka, který ví, o čem mluví. Bývalý náčelník generálního štábu IDF Gabi Eizenkot, dnes šéf nové strany Yashar! With Ezenkot (volně: Čestně! S Eizenkotem) na sociálních sítích napsal: „Tento zákon poškozuje připravenost IDF. Nesplnění potřeby armády v podobě 12 tisíc bojových vojáků uprostřed války není chyba – je to nedbalost.“ Premiéra obvinil, že vědomě upřednostnil své osobní přežití a přežití koalice před národní bezpečností a životy vojáků, a adresoval mu výzvu: „Netanjahu, pokud opravdu věříte, že je to dobrý zákon, pojďme ho předložit lidem v předčasných volbách. Vy a vaše vláda, která 7. října selhala, nemáte ani špetku morální autority nebo legitimity k tomu, abyste tuto hanebnou normu uzákonili.“ Ostrá slova ilustrující podobu vnitropolitické atmosféry v předvolebním roce.

●

Volně podle podkladů:

https://www.jpost.com/israel-news/article-876449?utm_source=chatgpt.com

https://www.timesofisrael.com/pm-cancels-televised-address-on-haredi-draft-law-which-bennett-brands-as-deception/