Je to naše země a naše volba!

Každý k tomu věkem a bez soudního rozhodnutí o omezení svéprávnosti způsobilý občan naší země totiž může buď volit, nebo být volen. Svoboda a demokracie také zaručuje možnost vzdát se obou práv. Ale k čemu bychom pak obě práva měli?

K tomu, abychom si připadali lepší a nad věcí a proto volit nikoho z těch samých špatných nebudeme? Opravdu se tolik lidí lapilo do sítě arogance a narcismu?

Bohužel právě tyto lidské vlastnosti, na čísla vzato míra volební účasti a neúčasti pravidelně rozhodují o výsledku voleb nejen do Poslanecké sněmovny:

Rok 1990: Volební účast 96,79%

Ano, byly to volby po Sametové revoluci, pragmaticky vzato po změně systému. Každý konečně mohl a tedy i chtěl volit.

Rok 2002: Volební účast 58%

Ano, byly to volby, kdy se nový systém zdál být pevně zabetonován ve svých základech a voličům připadala jedna jako druhá strana coby „Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet“. Volit mhohým připadalo zbytečné. Vzali si prášek na spaní zdánlivé neměnnosti světa.

Rok 2021: Volební účast 65,43%.

Jistě, byly to vlastně první volby od roku 1989, u kterých rozhodovala opět ideologie. Ne, ideologie jako pojem samozřejmě není nic špatného. Ideologie je však tragicky mocná, existuje-li sama bez racionality a volby roku 2021 rozhodovala ideologie budovaná na pocitech o „hodnotách“, ačkoli ony „hodnoty“ neodrážely žitou skutečnost. Ony tehdejší „hodnoty“ zkrátka zvítězily jednak z přetrvávajícího omámení dříve zmíněného „prášku na spaní“ a jednak z první skutečné krize, kterou nejen naše společnost od listopadového převratu zažila, a kterou nebylo nic jiného, než Covid-2019.

Zdroj (pouze statistika, bez komentářů): Wikipedie

Dosud vše, co před volbami naší společností prošlo říká, že nadcházející volby budou opět volbami řízenými onou ideologií, přičemž iracionalita bude – možná po několikáté, jistě však ne poprvé od klidných let přelomu století - bohužel rozhodovat o mnohém.

Liší se však nadcházející volby v nějakém konkrétním fenoménu od těch předešlých? Jistě, že ano.

Jedním z rozpoznatelných znaků výjimečnosti nadcházejících voleb je jejich hysterická orientace na budoucnost. To, co jsme a znamenáme, je překryto bezpočtem varování ohledně toho co budeme nebo nebudeme. Je to průvodním znakem každých voleb, avšak z ryze emocionálního náboje voleb současných soudím, že u těch dnešních to bude hrát roli zvláště významnou. Co konkrétně bude hrát tu roli?

Strach.

Skutečný, za posledních třicet let nepoznaný strach. Prohloubený právě prožitými hrůzami Covidu. Zapečtěný bezpečnostní i ryze hospodářskou situací. Ano, strach – ten rozhoduje tyto volby a straší nás všechny strany, které mají relevantní šanci překročit uzavírací klauzuli 5%.

Prošli jsme si jako občané za tu dobu evidentně cestou od „naše věc“ přes „jejich problém“ až znovu po „naše věc, protože máme problém“ až po „bojíme se“.

Je však „bojíme se“ nějakým řešením? Ne. Nikdy nebylo a nikdy nebude.

Nebojme se tedy alespoň tak nepatrného kroku, kterým je:

Jít volit!

Zdraví Vás

Váš

Lukáš