Finsko: Jeden z nejabsurdnějších soudních procesů naší doby bude pokračovat

BOJ O SVOBODU PROJEVU

Jak také může vypadat respekt k náboženské svobodě můžeme sledovat na pokračování nesmyslného justičního cirkusu, který už několik let probíhá v jedné zemi svobodného světa.

Lubomír Stejskal

Státní rentiér a bloger

20. dubna v 21:03

2 komentáře

Tou zemí je Finsko. Stíhána je tam žena (a spolu s ní i jeden muž, nikoli manžel) za to, že svobodně vyjádřila své křesťanské přesvědčení, které je sice v souladu s učením Bible, nikoli ale v souladu s přesvědčením dnešního progresivistického, politicky korektního a ve vztahu k Bibli revizionisticky uvažujícího světa. A je-li řeč o Bibli, pak musí kauza souviset s vírou, náboženstvím, křesťanstvím. Je to tak. Bible hraje v této kauze klíčovou roli. Tedy vedle ženy jménem Päivi Räsänenová. Ta usedla a znovu usedne, spolu s biskupem Pohjolou (o něm níže), na lavici obžalovaných. Co oba spáchali?

Nejprve stručné představení. P. Räsänenová je dlouholetá poslankyně finského parlamentu, v minulosti zastávala post ministryně vnitra a byla šéfkou křesťanských demokratů. Občanským povoláním lékařka je věřící křesťankou protestantského (luterského) vyznání a jako taková bere vážně Bibli, biblickou zvěst jako celek. A v tom je kámen úrazu. Zastává stejný názor na homosexualitu (rozumějme: na homosexuální praktiky) jako miliony věřících na celém světě, kteří se hlásí k biblickému křesťanství. Zde je nutné připomenout, že Bible se staví k homosexuálním praktikám veskrze negativně. Současně je také nutné dodat, že pokud některé křesťanské denominace zastávají ve vztahu k homosexuálním praktikám tolerantní či souhlasný postoj, tak bez ohledu na to, jak to zdůvodňují, jsou v této věci s biblickým učením v zásadním rozporu.

P. Räsänenová na tento rozpor upozornila – a to se stalo podkladem pro jedno ze tří obvinění, kterým u soudů čelila (aktuálně čelí pouze dvěma z nich – viz dále). V červnu 2019 zveřejnila na svém Twitteru (dnes síť X) příspěvek, v němž dotazem reagovala na skutečnost, že její církev (evangelická luterská) se stala oficiálním partnerem pochodu homosexuálních aktivistů „Helsinki Pride 2019“. Ptala se, jak může být učení církve založené na Bibli v souladu s tím, že hanba a hřích jsou považovány za věc hrdosti. K tweetu připojila snímek jednoho biblického oddílu, konkrétně šlo o verše 24 až 27 z úvodní kapitoly epištoly Římanům. V něm se apoštol Pavel, závazná autorita pro všechny křesťany bez rozdílu vyznání, vymezil k homosexuálním praktikám jednoznačně kriticky.

Druhé obvinění je za obsah brožury „Jako muže a ženu je stvořil“ (z roku 2004). Vydal ji Juhana Pohjola, biskup Finské evangelické luterské misijní diecéze, a proto i on skončil na lavici obžalovaných. Třetí obvinění bylo za vyjádření P. Räsänenové v rozhlasovém rozhovoru „Co by si Ježíš myslel o homosexuálech“, který byl vysílán v roce 2019 v satirické relaci Yle Puhe.

Ve všech třech případech hájila P. Räsänenová biblické učení týkající se homosexuálních praktik. Finská prokuratura usoudila, že se tím ona a v případě brožury i biskup Pohjola dopustili tzv. etnické agitace, tedy podněcování proti skupině obyvatel, zde proti homosexuálům. Dlužno dodat, že P. Räsänenová nikdy o homosexuálech nemluvila nenávistně, nikdy proti nim nepodněcovala, ale pouze stála (a stojí) neochvějně na tom, že homosexuální intimní styk je hřích. Stejně tak biskup Pohjola. A to proto, že toto přesvědčení má oporu v Bibli.

Ukázalo se, že hájit v dnešní době ve Finsku biblická stanoviska, jmenovitě ta, který se týkají homosexuální komunity, je zaručenou cestou, jak se dostat k soudu. V roce 2019 proběhlo policejní vyšetřování, a přestože policie měla dost moudrosti na to, aby doporučila odložení případu, žaloba (státní zástupkyně) stála tvrdohlavě na svém. Proto se kauzou zabýváme ještě dnes, v roce 2024.

SOUDY

Stání před stolicí první instance byla dvě. První 24. ledna 2022, druhé 14. února téhož roku. Verdikt byl vynesen 30. března 2022. Zněl: P. Räsänenová a biskup Pohjola jsou nevinní; zproštěni v plném rozsahu obžaloby. Rozumně uvažující lidé by mohli říci, že tím by ta absurdní záležitost mohla skončit. Nebylo tomu tak. Státní zástupkyně se odvolala a další dvě stání se konala 31. srpna a 1. září 2023. Rozsudek odvolacího soudu byl vynesen 14. listopadu 2023 a nelišil se od předchozího. Všechna obvinění proti P. Räsänenové byla zamítnuta. Totéž platí i pro biskupa Pohjolu. Na tiskové konferenci po osvobozujícím rozsudku P. Räsänenová řekla, že verdikt se netýká pouze jí, ale také práva tisíců a tisíců dalších křesťanů svobodně vyjádřit svoji víru. A vlastně se netýká jen křesťanů, ale svobody projevu kohokoli. Ano, o to v celé kauze od počátku v principu jde.

Konec dobrý, všechno dobré? Zatím ne. Sveřepá státní zástupkyně Anu Mantila s osvobozujícím verdiktem nesouhlasí a rozhodla se podat odvolání k Nejvyššímu soudu. Ten odvolání sice akceptovat nemusel, nicméně 12. dubna 2024 oznámil, že se případem bude zabývat. Záležitost vlekoucí se od roku 2019 tak bude pokračovat, termín jednání zatím stanoven nebyl. Oproti předchozím soudům je v kauze jedna změna. Státní zástupkyně se neodvolala v případě osvobozujícího rozsudku týkajícího se vystoupení P. Räsänenové v rozhlasovém pořadu Yle Puhe v roce 2019. Řešit se tedy bude odvolání pouze v kauze příspěvku P. Räsänenové na Twitteru z roku 2019 a obsah brožury „Jako muže a ženu je stvořil“. Na lavici obžalovaných tedy stane jak P. Räsänenová, tak biskup Pohjola.

Závěrem vyjádření Paula Colemana, výkonného ředitele organizace ADF International, která se angažuje v obraně svobody slova a podporuje P. Räsänenovou a biskupa Pohjolu v jejich trestní věci. „Toto je přelomový případ v příběhu plíživé cenzury v Evropě. V demokratickém západním státě by v roce 2024 nikdo neměl být souzen za svou víru – přesto jsme během trestního stíhání Päivi Räsänové a biskupa Pohjoly svědky něčeho, co se podobá procesům s »heretiky«, kdy jsou křesťané vláčeni po soudech za přesvědčení, které se liší od obecně přijímaných názorů. Skutečnost, že stát trvá na pokračování tohoto stíhání po téměř pěti dlouhých letech, navzdory tak jasným a jednomyslným rozhodnutím nižších soudů, je alarmující,“ konstatoval Coleman a dodal, že proces je vlastně druhem trestu a v občanech, kteří ho sledují, vyvolává tzv. chilling efect mající negativní dopad na svobodu projevu.

A to je, dodávám já, cesta do pekel.