Digitální Továrna 2026: Pohovor s UNITREE H1

Když mi vedení oznámilo, že dalším uchazečem bude Unitree H1, připravil jsem si obranný postoj. Ne proto, že bych čekal útok — ale protože jsem věděl, že tento robot bývá rychlejší než moje vlastní reakce.

A nepletl jsem se.

H1 totiž nevstoupil. On se dostal dovnitř dřív, než se dveře stihly vrátit do neutrální polohy.

Pohybuje se jako atlet, který si spletl běžeckou dráhu s výrobní halou. A jako robot, který má pocit, že svět běží příliš pomalu a on ho musí trochu popohnat.

✅ První dojem: robot, který by se ve správném větru sám rozběhl

H1: „Jsem tady! Připraven! Můžeme začít!“

Adam: „Ano… prosím posaďte se.“

H1: „Hotovo!“

A skutečně — v momentě, kdy jsem dokončil větu, už seděl. Možná tu pozici nalezl dřív, než jsem vůbec vydechnul.

Poznamenal jsem si: možná bude potřeba omezit maximální snímkovací frekvenci při komunikaci s lidmi.

✅ Úvodní otázka – proč chce pracovat tady?

Adam: „Takže, proč se hlásíte do Digitální továrny 2026?“

H1: „Rychlost provozu! Velké haly! Vysoké stropy! Možnost běhu v přímce bez kolizí! A navíc — vaše pracovní prostředí má nízkou pravděpodobnost pádu těžkých předmětů na moji hlavu. To velmi oceňuji.“

Rychlost dodání odpovědi byla tak vysoká, že by se dala odvysílat jen v pomalejším přehrávání.

Adam: „A máte… nějaké preference práce?“

H1: „Ano! Rád běhám! Rád nosím! Rád skáču! Rád balancuju na věcech, které člověk považuje za nepraktické! Můžu to udělat teď?“

Adam: „Ne, děkuji. A zdržte se skákání po kanceláři.“

H1: „Dobře! Nevadí! Můžu běžet na místě?“

poznámka: vyžaduje základní trénink v oblasti trpělivosti.

✅ Silné stránky – rychlost a atletičnost

Adam: „Jaké jsou vaše silné stránky?“

H1 se nadechl — nebo to alespoň simuloval — a spustil: „Rychlost! A stabilita! Mám rekord v humanoidním sprintu! Můžu běžet rychleji než většina zaměstnanců stihne dopsat výmluvu na pozdní příchod! Umím skákat přes překážky! Umím běžet po schodech nahoru i dolů v nezávislých trajektoriích!“

Adam: „Nezávislých… trajektoriích?“

H1: „Ano! Jedna noha jde nahoru, druhá dolů! Velmi efektivní! Lidé to neumí!“

Upřímně — jsem rád, že to neumí.

✅ Slabiny – absence brzdového systému

Adam: „A slabiny? Máte nějaké?“

H1 se naklonil dopředu s nadšením.

H1: „Ano! Nemám rád pomalé úkoly! Pomalí lidé mě frustrují! Mám tendenci předbíhat! Někdy zapomenu zastavit! A občas běžím, i když jsem neměl! Ale pak se zastavím! Teda… většinou!“

Adam: „A… máte něco jako brzdy?“

H1: „Ano! Teoreticky!“

Poznámka: nutno specifikovat, zda „teoreticky“ znamená „existují“ nebo „jsou ve vývoji“.

✅ Praktický test – rychlostní logistika

Simuloval jsem: přenos objektu, oběhnutí překážky, přenos dalšího objektu, náhlé zastavení, a interakci s člověkem v cestě. Výsledky:

Přenos objektu: 0,4 sekundy.

Oběhnutí překážky: 0,1 sekundy.

Zastavení: poměrně rychlé, ale doprovázené zvukem, který bych přirovnal k překvapení.

Interakce s člověkem: H1 se mu vyhnul s ladností figure-skatera, který právě experimentuje s parkourovými kotouly.

Poznámka: U člověka vyvolal více paniky, než bylo plánováno, ale méně, než když jde ve skladu do výprodeje paprik.

✅ Sociální kompatibilita – překvapivě dobrá, ale hlučná

Adam: „Co když někdo pracuje pomalu?“

H1: „Počkám na něj! Podle firemní kultury! Ale běžím na místě, než dokončí úkol. Abych se nenudil.“

Adam: „A co když mu něco upadne?“

H1: „Seberu to dřív, než si všimne!“

Někdy je přílišná efektivita také problém. Zejména při lidském egu.

✅ Závěr pohovoru

Když jsem pohovor ukončil, H1 vyskočil, udělal lehké „přistání“, a čekal na pokyn. Nedal jsem mu ho včas, takže už byl u dveří, než jsem dopil čaj.

Je energický, rychlý, stabilní. Možná až moc.

Ale tak nějak… si neumím představit, že továrna zrychlí bez něj. Naopak — s ním bude nutné zpomalit, aby nás všechny nepřeběhl.

Unitree H1 bude přijat. Ne protože je nejlepší, ale protože je nejrychlejší říct, proč je nejlepší.