Digitální Továrna 2026: Pohovor s DIGIT

Digit se na pohovor neobjevil — on přihopsal. Ne nepřirozeně, ne komicky, ale s jakousi podivnou jistotou, kterou mají jen živočichové s evolučně „nepravděpodobnou“ anatomií.

Ano, nohy měl obrácené. Ano, bylo to zvláštní. A ano, choval se, jako by to byla nejlogičtější věc na světě.

A možná byla.

✅ První dojem: logistický skokan s duší taxikáře

Dveře ani nestačily úplně otevřít a Digit už byl uvnitř, přesně 64 centimetrů od stěny, v rovnovážné poloze připomínající sportovce před startem.

Digit: „Jsem tady. Můžeme začít. Zpoždění: nula milisekund.“

Adam: „Ano, výborně… posaďte se prosím.“

Digit se nesedl — on přeorganizoval svoje osy rotace tak, že se během jediné sekundy ocitl v pozici, která nepřipomínala žádnou lidskou židli. Ale evidentně mu byla pohodlná.

Poznamenal jsem si: ergonomie neplatí pro bytosti, které mají čtyři alternativní rovnovážné zóny.

✅ Proč chce pracovat – odpověď rychlejší než otázka

Adam: „Tak začněme. Proč se hlásíte právě k nám—“

Digit (už odpovídá): „Protože máte největší obrat materiálu v regionu. Zátěžová logistika. Krátké cykly. Chaotické prostředí. To je můj ekosystém.“

Adam: „Hm… takže vás láká vysoký provoz?“

Digit: „Láká? Ne. Optimalizuje mě.“

V duchu jsem si povzdechl. Kéž by to tak brali i lidé, kteří tvrdí, že „jen roznáší balíky“.

✅ Silné stránky – rychlost, odolnost a zero-loss přístup

Adam: „Dobře, zkuste pojmenovat svoje silné stránky.“

Digit zvedl ruku — ne aby se přihlásil, ale aby mi ušetřil čas.

Digit: „Umím chodit, běhat, skákat, nést břemena a vyhýbat se překážkám. V prostředí skladu mám průměrnou chybovost 0,002 %. Ke ztrátě zásilek nedochází.“

Adam: „Takže nikdy neztratíte krabici?“

Digit: „Pokud ji ztratím, muselo jít o anomálii fyzikálního prostoru. Doporučuji evakuovat.“

Adam: „To zní… dramaticky.“

Digit: „Ano.“

Teprve potom dodal: „Ale s malou pravděpodobností.“

✅ Slabiny – ano, i Digit je v něčem problematický

Adam: „Máte nějaké slabiny?“

Digit se zamyslel. A když říkám zamyslel, myslím že provedl interní audit veškerých svých senzorů.

Digit: „Někteří lidé se mě bojí zezadu.“

Adam: „Prosím… cože?“

Digit: „Když mě vidí zepředu, vidí humanoida. Když mě vidí zezadu, vidí… něco jiného. Nohy jsou často vyhodnoceny jako hrozba.“

Adam: „A jak to řešíte?“

Digit: „Předcházím situacím, kdy jsem zezadu.“

Obdivuhodná logika. Nepraktická — ale obdivuhodná.

✅ Praktický test – navigace v chaosu

Připravil jsem klasický „chaos test“, tedy prostředí plné: krabic, překážek, maket zmatených lidí, a jednoho skutečného zmateného člověka (kolega z administrativy, dobrovolník).

Digit se rozběhl a — přiznávám to bez studu — vypadal nádherně. Efektivní. Rychlý. Jistý.

Za 14 sekund: vytřídil tři krabice, obešel „zmateného člověka“, zachytil padající předmět, a přenesl vše do přesně určeného prostoru.

Kolega, který byl součástí testu, pronesl: „Tohle je poprvé, co mě robot objal bez úmyslu mě zvednout.“

Digit jen odpověděl: „Nebyl jste v logistické trajektorii.“

✅ Test interakce s člověkem — překvapivě empatický

Chtěl jsem vědět, jak reaguje na lidskou chybu.

Adam: „Co když člověk upustí krabici?“

Digit: „Zachytím ji. Pokud nebude možné zachytit ji celou, zachytím alespoň 68 % její hmotnosti, abych minimalizoval dopad.“

Adam: „Co když člověk couvá bez rozmyslu?“

Digit: „Zastavím, přepočítám a obejdu. Nikdy nebudu člověka navigovat do pohybu, který od něj očekávat nemůžu.“

Tato věta je víc lidská, než většina lidí v ranních směnách.

✅ Závěr pohovoru

Když odcházel, zabralo mu to tři kroky. Ale každý z nich měl jinou trajektorii, jako by testoval optimální variantu i ve chvíli, kdy už je po pohovoru.

Digit bude přijat. Ne proto, že je nejrychlejší, ale protože je jediný robot, který dokáže pracovat v totálním chaosu a označit to slovem: „optimalizace“.