Covidová anketa na koncertě bratří Ebenů
To si koupíte lístky na koncert a myslíte si, že jdete na koncert. A pak jste uprostřed večera zčista jasna vystaveni vakcinační anketě a máte do konce koncertu o čem přemýšlet. I po něm.
Frontman kapely, kterého, hádám, zná většina lidí spíš jako moderátora, totiž Marek Eben, uvede jednu z písní konstatováním, že vznikla za covidu. A pokračuje, že se mu celá covidová doba zdá vlastně strašně dávno. Prý tuhle někde viděl fotky, jak lidi sedí na koncertě v rouškách. Hrůza.
Pak uklidní první dvě řady konstatováním, že celá kapela je očkovaná. Ví v sále někdo, že vakcinace nebrání přenosu onemocnění? Šestičlenná kapela má prý dohromady dvacet čtyři dávek, diváci jsou v bezpečí. Neměl by z toho počtu dávek dělat jiný závěr?
Celé se to samozřejmě nese v humorném duchu, jak to konečně Eben umí. Humor je takzvaně laskavýTM. Laskavý humor je humor, který kromě Ebena umí v Čechách ještě Zdeněk Svěrák a pak už nikdo. Je na vymření (to nebylo laskavé).
Eben pokračuje konstatováním, že on sám má Astru a vyzývá, aby zvedli ruce všichni, kdo ji mají také. V řadách diváků je cítit lehké napětí a hlavy se otáčí. Zvedne se jedna ruka.
Očividné váhání publika rozbije dotaz na Pfizer. V tu chvíli jdou nahoru ruce dobré poloviny sálu. Z pódia zazní laskavé konstatování, že se jedná o správnou středostavovskou vakcínu. Úplně cítíte tu sebejistotu hlasujících, kteří právě dostali možnost se vzájemně ujistit, jak se většinově rozhodli. Většinově správně, pochopitelně. Ví tady někdo, co do nich firma Pfizer napíchala?
Anketa je vzápětí ukončena dotazem na vakcínu Moderna, k níž se přizná odhadem tak pět lidí. Z pódia už zazní jenom prvoplánový vtip na vakcínu Sputnik. Eben se neptá, kdo ji má. On by se stejně nikdo nepřiznal a on to pochopitelně ví. Pouze utrousí, že pokud ji někdo má, tak už přežije všechno.
Publikum řve nadšením podobně jako řvalo před chvílí, když zněla píseň o tom, že řepka je fuj. Jsme na Praze 9.
Poslední otázka, na kterou s napětím čekáte, vůbec nezazní. Je nekompatibilní s laskavým humorem. Přiznali byste se, vy nezodpovědní zmetci, vy sobci, vy critical thinkers, kteří neberete ohled na bližního svého? Zvedli byste ruku? A co by bylo pak?
Kapela začne hrát, anketě je konec. K tématu už se během večera nikdo nevrátí.
Co to mělo znamenat, ptáte se. Byl to nedotažený Aschův experiment? Mělo to nějaký druhý plán? Z koho se tady dělala legrace? Vakcína Sputnik to opravdu nebyla. A není, mimochodem, ta laskavost vlastně něco úplně jiného než laskavost?
O dvě písně dál zesměšní Eben státní aparát historkou o tom, jak se neúspěšně pokusil žádat o důchod. Publikum aplauduje nefunkčnosti systému, který svým hlasováním buduje, a člověk má při téhle legraci z režimu, jenž ještě nedávno dělil lidi na nadlidi a podlidi a je připraven dělit znovu, úplné déjà vu. Zdá se mu, že je rok 88 a sedí na koncertě, co já vím, třeba Vladimíra Merty. Nebo Jiřího Dědečka, to je jedno. Tehdy také nevěděl, jak dlouho ta agónie bude ještě trvat a chodil se jí smát na koncerty.
V jedné věci má ale Marek Eben pravdu. Doba covidová byla dávno. Kdo ji pochopil jako příležitost, pro toho také dávno skončila. Neskončila jen pro těch pár zoufalců, kteří za vším nevidí peníze nebo funkce, a kteří by chtěli vědět, co se to vlastně stalo, aby se to nestalo zase.
No nic, dobrou noc, mámo. Byl to pěkný koncert, viď? Jo, ještě mne napadá, nemám ráno než půjdu do práce, vyvěsit nějakou vlajku? Hrozně se v tom ztrácím. Ta ukrajinská je slušně jetá, možná bych měl koupit novou? Ale asi ji necháme, viď? Už je mi to nějak jedno. Arménskou věšet nebudu, to je zbytečný. Izraelskou se bojím, palestinskou taky. Duhovou máme, unijní máme, jsme v pohodě. Že bych pověsil českou? A není to blbý?