Blogosvět.cz logo

Černobílý svět

Glosa

O mítincích Andreje Babiše, zprávě Amnesty International a zákazu kouření v pražských parcích


Bouři na sociálních sítích i ve veřejném prostoru vyvolaly potyčky na předvolebních mítincích Andreje Babiše. Policisté v civilu zasáhli proti mladíkovi, který si podle všeho z akce chtěl odnést reproduktor. Později se zjistilo, že jde o žáka osmé třídy, autistického čtrnáctiletého chlapce. Chlapcův věk byl všemi uživateli, kteří nepatří úplně mezi podporovatele expremiéra Babiše a jeho hnutí, intenzivně zdůrazňován. Jakoby to snad znamenalo, že věk těsně před získáním občanky z člověka automaticky snímá jakoukoli vinu. Jakoby ve čtrnácti letech nebylo možné dělat nepořádek nebo třeba i horší věci. My, kdo máme někoho blízkého pracujícího ve školství, velmi dobře víme, čeho jsou schopny i mnohem mladší děti. V tomto ohledu byla diskuse vůči expremiérovi poněkud nespravedlivá.

Ti, kdo proti mladíkovi zasahovali, navíc nebyli členy nějaké Babišovy soukromé ochranky. Byli to policisté, kterým dnes „velí“ ministr vnitra Rakušan. Nikoli poslanec Babiš, ten je úkolovat rozhodně nemůže. To vůbec není žádná obhajoba policie a jakýchkoli nepřiměřených zásahů. Spíše jen povzdech nad tím, že, když se v covidu zaklekávalo na antirouškaře, vadilo to z těch, co dnes křičí na Babiše, jen málokomu, což jen dokazuje, jak je celá tato diskuse účelová.

Olej do ohně na sociálních sítích ale následně přilil také sám Babiš výrokem o fašistech. Uživatelé se jej pochopitelně víc než ochotně ujali. S patřičnou dávkou hysterie na slova o fašistech reagovala předsedkyně sněmovny. Ono se totiž vážných témat patrně nedostává. Babišova „zjevná inspirace praktikami diktátora Vladimíra Putina je v přímém rozporu s výkonem jakékoliv volené funkce v demokratickém státě,“ napsala. „Ostatně – pokud je tu tolik „nacistů“, jak tvrdí, ať si se svým obytňákem odjede stěžovat rovnou do Moskvy. Jedině tam mu to uvěří.“ Opravdu uměřená reakce.

Ani na jiných místech za každou cenu konsenzuální premiér Fiala se situaci evidentně uklidnit nechystá. Ne, s pojmy jako fašismus se opravdu nemá jen tak šermovat. Tak, jak to již roky na Západě činí progresivistická levice. Nemá to dělat ani expremiér Babiš. Společenské pnutí a nesvár jsou už bez toho dost velké, s ohledem k ekonomickému a společenskému vývoji s potenciálem dál narůstat.

Není ale žádnou obhajobou předsedy ANO připomenout, že co se týče chování příznivců a odpůrců na politických setkáních máme k dispozici přirozený experiment. Existuje totiž srovnání. Tohle se jednoduše za Babišovy éry na mítincích Spolu nedělo. Třeba je to až takhle prosté.

Amnesty International publikovala zprávu, ve které upozorňuje, že ukrajinská armáda může ohrožovat civilisty, tím, že umisťuje zbraně do obytných zón. Podle AI navíc nebyly nalezeny důkazy, které by svědčily o tom, že by se ukrajinská armáda snažila civilisty z přilehlých budov evakuovat. Hojně a vášnivě se o tom diskutovalo a psalo. Ředitelka ukrajinské pobočky AI kvůli zprávě rezignovala, ale organizace si dál za zprávou stojí.

Podle Miroslavy Němcové jde o „naprostou diskreditaci AI“. Je to pochopitelné, zpráva nabourala senátorčin jednoduchý, jasný a přehledný, černobílý svět. Pro všechny ostatní, kdo se nebojí myslet, to byl ale zaznamenáníhodný posun. Kdokoli si dříve dovolil na něco obdobného poukázat, byl šmahem označen za někoho, kdo jen tupě naskakuje na kremelskou propagandu. Toho se nakonec dočkala i dotyčná lidskoprávní organizace. Amnesty, která po celém světě agilně prosazuje svou progresivní agendu, ale asi jen stěží může kdokoli označit za proruskou. Proto bylo také tolik mrzení. Takové zprávy jednoduše nezapadají do „narativu“. Nešlo totiž o „obvyklé podezřelé“, s nimiž by bylo možné se jednoduše vypořádat a prostě je ignorovat. V tomto případě to přeci jen stálo o něco více úsilí.

A v parcích na území hlavního města Prahy je od pondělní jedenácté hodiny zakázáno kouření a rozdělávání ohně, ale také například jízda parních lokomotiv (sic!). Asi v rámci pirátského předvolebního boje proti lesním požárům. Prahu před osudem Českého Švýcarska prostě ubráníme. Pro začátek by přitom úplně stačilo, kdybychom u nás opustili zcela mylnou ideologii bezzásahovosti.

Publikováno na webu IVK dne 10. srpna 2022