#casnarum

U vidláků se porcuje prase, v parlamentu medvěd (letos nás toho inovativní styl vládnutí ušetřil), u Trumpů při večeři Ukrajina. Rychlé šípy překračují Rozdělovací třídu, Rusové bitevní linii, Evropská komise další tabu. Petr Fiala vysílá, Petr Pavel přijímá, Pavla Fialy nás osud ušetřil. Rolničky se vkrádají do obchodů, migranti do Evropy a k nám domů se vkrádá on.

Už si nevzpomínám, kdy přišel poprvé. Zpočátku se zjevoval velmi zřídka, nesměle, jakoby nevítán. Zvykali jsme si na sebe. Postupně se stal častějším a více vítaným hostem, zjistili jsme, že je nám s ním fajn. A za covidu vyrazil dveře ze zárubní a v podstatě se k nám nastěhoval, podzim nepodzim. Korelace nebo kauzalita? Nejsem Fürst, data nemám, ale jsou věci, které jsou snad jasné, jste přeci inteligentní lidé …

Jejich a Putinovo vítězství nad netopýřím virem nás doma zachránilo hned dvakrát, protože, ač už nikdy úplně neodešel, přeci jen se malinko stáhnul. Zárubně jsme nějak zvládli zasadit zpátky. Pravda, nedrží jako kdysi. Ale přeci jen se překlopil z režimu Always On do svých původních oscilujících frekvencí, které jsme si pamatovali z doby předešlé.

Jenže teď začal podzim.

Venku se dřív stmívá a večery jsou delší. Za okny je nevlídno. Ptačí krmítka jsou plná, záhony hotové, tráva neroste. Nejlepší tráva je beton, říká můj táta, také se toho dopracovávám. Listí nemá smysl zametat, to nemá ostatně smysl nikdy, tato činnost v dlouhodobé perspektivě připomíná svým efektem volební účast. Všechny přípravy na zimu jsou buď hotové, nebo na ně není energie anebo, což je nejpravděpodobnější, je člověk nemá pod kontrolou. Kdy se třeba vrátí ten plán na všechna kamna povinně na elektřinu, na ten si vzpomenu kdykoliv beru poleno do ruky? Já vím, že se vrátí, žiju v Unii už dlouho. Nebo něco jiného inspirativního, co mi půjde po krku?

Každopádně – sinusovka jde nahoru a já jsem tomu rád. I on mi od jisté doby pomáhá žít. Když ne s nadhledem, tak bez nadhledu. A někdy se ozve silně. Jako když se objeví nápad té lepší části společnosti pojmenovat po někom raketu, kterou někdo jiný někomu někde hodí na hlavu. A vzbudí takové nadšení, ten nápad, myslím, že to filantropové dají za pár dnů dohromady. Filantropie je česky lidumilnost, není? Tak aspoň doufám, že se snad trefí a nepošlou ji do Polska jako svého času. A jsem mimochodem rád, že není jaderná, to se přece nabízí, ne?

Nebo když se dočtu, že naše vláda, to slovo podtrhnu, vláda, si „vyjednala“ něco v Bruselu. To čtu v jednom kuse. Že budeme žádat, třeba o výjimku. Vláda žádá. To už nikomu nepřipadá divné?

Nebo – něco trochu osobního – diskuze ESG manažerek na téma katastrofálních výsledků voleb. To se mi tuhle stalo na jediné sociální síti, jíž jsem příležitostným navštěvovatelem. Algoritmus – zjevně v rámci nějakého Evropského programu na převýchovu boomerů (EPPB) – mi ji strčil pod nos a … posílil mne v mém misoESGství. Nevyšlo mu to.

Suchý únor nedržím, škoda každého měsíce, ale pokud držíte, vězte, že si ho člověk musí zasloužit. Pěkně od podzimu odmakat. Suchý únor není zadarmo. Teď, právě teď je #casnarum! Doufejme, že už ne napořád.