Aktuální trendy ve vývoji bezpečnostního prostředí a jejich důsledky pro bezpečnostní systém ČR.

Úvod do naší vnitřní (ne)bezpečnosti

Od doby rozpadu bipolárního světa došlo v oblasti bezpečnostní situace ve světě k dynamickému rozvoji.

Ve světě se objevuje nespočet regionálních národnostních i náboženských válečných konfliktů se sekundárním téměř celosvětovým dosahem.

Analýza příčin, průběhu a aktuální situace uvedených konfliktů není obsahem této úvahy; pouze jejich vliv na bezpečnostní systém ČR, který v plné dynamice reaguje na bezpečnostní prostředí a atmosféru toto prostředí definující.

Otázka bezpečnosti státu je jednou z nejdůležitějších politických témat, a tato skutečnost je známá i politickým elitám, evropským a českým nevyjímaje, které toto téma v maximální míře využívají ve svůj prospěch.

Největší politicko – mediální vliv na vnímání bezpečnostní situace byl donedávna rozvoj migrace a z toho vyplývající zvýšené riziko teroristických útoků v cílových EU zemích migrantů a žel i samotné teroristické útoky. Od února 2022 situace na Ukrajině odsunula migraci na druhou příčku.

Obecně platí pravidlo, že politické elity maximálně využijí jakoukoli příležitost k upevnění vlastní politické moci a získání politických preferencí u voličů.

Česká společnost je ze socio – ekonomického pohledu v současnosti na vysoké úrovni. Donedávna jsme měli jeden z nejvyšších růstů HDP v rámci EU, přebytek státního rozpočtu, vysokou zaměstnanost, vysokou úroveň sociálních jistot apod. Tyto skutečnosti braly politikům programová témata pro oslovení voličů.

Obdobné platí pro bezpečnostní situaci. Kriminalita výrazně klesala, i když se vedou spory o příčiny poklesu kriminality, tj. jestli klesal počet trestných činů, nebo klesl pouze počet nahlášených trestných činů, jelikož zvyšování životní úrovně má za automatický důsledek zvýšení hranice škody, u které vznikne subjektivní pocit potřeby nahlášení trestních činů, riziko vojenského napadení ČR je minimální, a to i přes současný mediální tlak s cílem vytvořit atmosféru strachu a obav z této hrozby a s výjimkou pomoci při odstraňování následků živelných pohrom je funkce AČR omezena výhradně na plnění mezinárodních závazků, které po fiasku v Afganistanu a Mali, které bude následovat, přestanou existovat.

Jakkoli krutě a jakkoli s lidskosti hraničící následující vyjádření zní, aktuální geopolitické problémy a zvýšení bezpečnostního rizika v některých zemích a aktuální válečné konflikty nahrávají evropským politickým elitám a těm českým nevyjímaje a poskytují jim prostor pro vytvoření nových předvolebních témat, s jediným cílem, kterým je upevnění, resp. získání mocensko – politického vlivu.

Výše uvedené dodatečně znásobuje umělá sekuritizace a její následné využití / zdůraznění v rámci různých populistických aktů a využívání témat založených na xenofobii a národnostní nesnášenlivosti.

Politické elity se vzájemně předhání v návrzích, a pokud jim polické rozložení sil dovolí, tak i v realizaci bezpečnostních opatření, relokaci veřejných prostředků, jak finančních, tak i personálních a organizačních, a to i přes opakované utvrzování ze strany zpravodajských služeb o vysoké míře bezpečnosti ČR a minimální, resp. téměř nulové hrozbě teroristického útoku na území ČR.

Příkladů je možné uvést několik, a to počínaje nákupem techniky mimo schválený rozpočet, uměle vytvářené a financované programy pro řešení uprchlické problematiky, která v ČR prakticky neexistuje apod. Jako vrchol nesystémovosti a neefektivního čerpání státních prostředků je možné pokládat vznik Centra boje proti terorizmu a hybridním hrozbám pod MV.

Ve vojenské oblasti je situace ještě složitější. Armádě ČR chybí jasná koncepce a současná bezpečnostní situace v žádném případě neprospívá koncepčnosti rozvoje AČR.

Druhým významným faktorem, jehož vliv na AČR se v následujícím období očekává, je dosavadní názorová prezentace USA, které opakovaně zdůrazňují potřebu navýšení výdajů na zbrojení do výše 2% HDP.

AČR, v současnosti zaměřena výhradně na plnění vojenských misí, s vysokým kreditem vybraných složek, by se dle části politického spektra měla reorganizovat a těžiště přesunout na teritoriální obranu země, místo dalšího posílení a zkvalitnění vojenských misí. Vzhledem k reálné hrozbě od sousedních států, rovněž členů NATO, tento směr rozvoje AČR hraničící s nesmyslností.

Probíhá aktivní příprava nákupu (modernizace) vojenské techniky, přičemž změna zaměření AČR v reálném životě nepřispěje ke zvýšení úrovně bezpečnosti ČR. Právě naopak. V případě politického tlaku ze strany USA na dodržení 2% hranice výdajů na obranu, což se v pojetí našich politiků rovná výdajům na AČR, bude znamenat další nekoncepční nákupy techniky. Uvedené v žádném případě nepřispěje ke koncepčnímu rozvoji AČR jako také a již vůbec nepřispěje konceptualizaci bezpečnostního systému ČR.

Za reálnou je možné považovat kybernetickou hrozbu, organizovaný zločin a s tím spojené nebezpečí prorůstání zločineckých struktur do státní správy. Žel i v tomto případě naše politické elity pouze reagují a uvedené hrozby jsou v „Bezpečnostní strategii“ uvedeny mezi „Významnými“, a ne „Strategickými“ zájmy. Vytvoření Centra kybernetické bezpečnosti v kompetenci vojenské rozvědky přichází opožděně. Potenciálně očekávané výsledky prozatím není možné vyhodnotit, nicméně již dnes jsou pravomoci „Centra“ kritizovány ze stran zastánců ochrany osobních svobod a soukromí.

Jako rizikový je nutné hodnotit názorový posun v oblasti využití poznatků zpravodajských služeb v trestně právním řízení. Znamenalo by to porušení základního principu postavení zpravodajských služeb, kde v demokratické společnosti by mělo být využití uvedených informací absolutním tabu.

Jak již výše uvedeno, redukce a vy(zneu)žití problematiky bezpečnosti na otázku migrace a mezinárodního terorizmu a chybně vyhodnocenou hrozbu ze strany Ruska (tomuto se budu věnovat v samostatném článku) je velkou chybou politických elit. V tichosti dochází ke zvyšování pravomocí státních orgánů na úkor svobod (viz. např. novela Shromažďovacího zákona). Je rovněž pouze otázkou času, kdy i v rámci zpravodajských služeb dojde k eskalaci současného konkurenčního boje mezi jednotlivými službami. (Jako příklad kvalitní spolupráce zpravodajských služeb si dovolím citát jednoho z nejvyšších představitelů jedné zpravodajské služby: „Karle, naše pravidelné porady vedení vypadají následovně: Hodinu probíráme, co na nás nachystala jedna služba, druhou hodinu probíráme, co na nás nachystala druhá služba, třetí hodinu probíráme, co připravíme my proti těm dvěma a když zbyde prostor, probereme pracovní věci“)

To vše poukazuje na absenci kvalitní dlouhodobé strategie a nezájem politických elit o témata, která ohrožují stabilitu ČR v podstatně vyšší míře, které jsou ale z pohledu získání politických výhod nezajímavé.

Dokonce i zevrubná analýza veřejně přístupných zdrojů ukazuje např. na neustávající snahu rusky mluvících zločineckých skupin ovládnout vybrané složky státní správy, na rizika spojena s ovládnutím jedinečných (nevojenských) technologií asijskými skupinami, na měnová rizika, na rizika snížení výkonnosti ekonomiky z důvodu aktuálního vývoje mezinárodních vztahů, greendealu, nízké míry soběstačnosti apod.

Nic z uvedeného nerezonuje v politických diskuzích o koncepci bezpečnostního systému, a to i přes opakované zdůraznění uvedených témat z řad odborníků. Bez ohledu na obsah „Bezpečnostní Strategie“ bude středně i krátkodobý vývoj bezpečnostního systému kopírovat výše uvedené, tj. zaměření politických elit na upevnění vlastního postavení, kvantitativní a přitom nekoncepční rozvoj součástí bezpečnostního systému, které budou využitelné pro získání politických preferencí bez ohledu na reálné potřeby a získání kontroly nad tokem dodatečných finančních prostředků významného objemu.

Významným fenoménem poslední doby je privatizace bezpečnostních sborů, a to jak formální, tak faktická, kde jsou jednotlivé složky bezpečnostních sborů využívány k ochraně a prosazení ekonomicko – politických zájmů, a to dokonce i v soukromoprávním slova smyslu. Příkladů je možné uvést nespočet. Významné společnosti z důvodu ochrany pravidelně využívají informace především z policejních zdrojů, struktury Celní správy jsou zase využívány pro ochranu zájmu skupin z okolí MF. V minulosti existující rivalita a konkurence jednotlivých složek bude v nejbližší době znásobena současným trendem ve strukturách a snahách Celní správy a GIBS. Politické elity neodhadli konfliktní potenciál současného trendu a vzhledem k rozložení politických sil a vlivu jednotlivých politických stran, není možné očekávat jakoukoli změnu uvedeného trendu a reálně lze očekávat eskalaci konfliktu.

S velkým zájmem byly očekávány výsledky posledních voleb a první kroky nového ministra. 

Paralelně k výše uvedenému jsou nepřehlédnutelné další problémové momenty, a to především v rámci Policie ČR. Je patrná nekompetence politických elit, které nedokáží stanovit jasnou koncepci a strategii, nemluvě o její implementaci. Struktura PČR již neodpovídá současným potřebám moderní západní digitální společnosti a je postavena na více než 100 let starých atributech. Místo aktivní a důsledné analýzy potřeb a následného přizpůsobení se společenské potřebě, a to ve všech oblastech, jako např. struktura, odměňování, personální obsazení, vzdělávání, fungování interních kontrolních mechanizmů a institucí apod., je PČR, a to i téměř 30 let po společenských změnách, neustále nástrojem politických stran, sloužícím k hájení vlastních zájmů, jak ekonomických, tak politických.

Podrobnou analýzou PČR se budu detailně a analyticky věnovat v samostatném příspěvku. 

Žel, celospolečenské rozložení politických sil neskýtají naději na jakoukoli změnu současné situace.

Tato úvaha je spíše úvodem do problematiky a jednotlivým bodům se budu podrobně věnovat v dalších článcích.