Případ Rajchl

Případ Turka a Rajchla přivedl do centra veřejného zájmu etické otázky: mají osoby, které se v minulosti mohly kompromitovat vztahem k extremistickému hnutí nebo pikantní sexuální historií, vůbec morální právo ucházet se o veřejnou funkci? Tyto otázky se objevují bez ohledu na to, zda se prokáže skutečná vina, či nikoliv. Téma je na stole. Na jedné straně stojí veřejná funkce, založená na důvěře veřejnosti, na straně druhé konkrétní osoba s konkrétní minulostí.

Z mého pohledu je odpověď jasná: požadovaná morální čistota spojená s funkcí a konkrétní historie téměř jakékoliv osoby žijící v české kotlině jsou dvě zcela neslučitelné věci. Lidé jsou tak nějak všeobecně čuňata. Nechci tím nikoho urazit, ale nelze zavírat oči před něčím tak zjevným, jako je průměrný lidský charakter. A pokud by měl být právě tento charakter důvodem k diskvalifikaci z voleb, pak už nejde o demokracii, ale o jakousi formu výběrového či elitářského řízení.

Vezměme si jen takové šukání. O té by se daly napsat stohy papíru. Co lidé dělají, jak to dělají, kolik partnerů vystřídají. Kůň nebo pes občas něco obskočí a má vystaráno. Považuji se za docela dobrého pozorovatele psího chování, ale ještě jsem neviděl, že by se fenka chtěla pářit s jinou fenkou. Ani hřebce, který by se pokoušel ojet jiného hřebce. A to jsem viděl většinu filmů od Felliniho a Viscontiho. Zato někteří naši průměrní spoluobčané to berou hlava nehlava – fena nebo hřebec, hlavně že to jede. Jak to na ně přijde, nekoukají napravo ani nalevo.

Táta od rodiny dá pusu dětem na dobrou noc, ženě řekne, že jde na šachový kroužek, a pak zamíří na swingers party. Tam to kosí jak Čapajev bělogvardějce, a když se vrátí domů, padne v bezvědomí do postele. Ráno ženě oznámí, že prolomil sicilskou obranu a že spěchá na charitativní akci.

Vzhledem k těmto jasným antropologickým souřadnicím by možná bylo vhodnější jmenovat do veřejných funkcí raději koně. A nebylo by to nic nového. Podobný problém s legitimitou nominace koně a s etikou řešil už římský senát. Císař Caligula chtěl jmenovat svého oblíbeného koně senátorem – tvrdil, že senátoři jsou stejně jen "grex stultorum", stádo hlupáků, a že jeho kůň by tam odvedl lepší práci. Senátoři byli proti – ne snad proto, že by zpochybňovali morální způsobilost Caligulova koně. Právě naopak. Většina z nich byli teplouši a dva byli kastráti. Ti první nemohli vystát koně, který měl klisnu, a ti druzí mu záviděli. Podobně by to mohlo dopadnout i u nás.

Jak to vidím já – Turka a Rajchla bych nechal na pokoji. A to jsem ještě nemluvil o extremismu, korupci, donášení, StB, komunismu, masturbaci a pirátech.