Kdo stojí za načasováním kauz Turka a Rajchla? Indicie ukazují spíše na Babiše než na „demo-blok“
Politika
V české politice se jen málokdy něco děje náhodou — a už vůbec ne krátce před tím, než se formuje budoucí vláda. Právě proto vzbudilo pozornost, že mediální kauzy týkající se Filipa Turka a Jindřicha Rajchla vyšly na povrch ve velmi podobném čase. Mnozí automaticky ukázali prstem na tradičního viníka: takzvaný „demo-blok“. Jenže toto vysvětlení začíná působit stále méně přesvědčivě.
Kauzy se nerozjely měsíce před volbami, kdy by se daly čekat od budoucích opozičních stran "demo-bloku". Objevily se až po volbách — v době, kdy Andrej Babiš jedná o sestavení vlády. To je chvíle, kdy každý politický lídr řeší dvě věci:
koho do vlády pustí,
co by mohlo budoucí kabinet destabilizovat.
A právě proto část komentátorů dnes spekuluje, že iniciátorem mediálního tlaku nemusí být ani Piráti, ani Starostové, ani kdokoli z tradičního „demo-bloku“. Naopak: logičtější motivaci má Babiš sám. Proč by to dávalo smysl?
Kontrola rizik před sestavením vlády (Každý skrytý kostlivec může být časovaná bomba. Pokud chce Babiš stabilní kabinet, potřebuje vědět, zda jeho potenciální spojenci nebudou zatěžováni kauzami, které by mohly vybuchnout až po rozdělení ministerstev).
Ověření loajality partnerů (Politické podhoubí kauz často odhalí, jak jednotná nebo křehká je struktura kolem daných politiků. To je pro vyjednávání zásadní informace).
Babiš je známý tím, že sbírá informace, ne že čeká, až něco vybublá (Jakkoli se o něm dá říct ledacos, bezpochyby jde o hráče, který má rád věci pod kontrolou. Je tedy realistické předpokládat, že se snaží eliminovat překvapení.
Co z toho plyne? Tvrdit, že za načasováním kauz stojí jednoznačně Babiš, by bylo spekulativní. Ale přinejmenším to dává větší politickou logiku než tradiční vyprávění o tom, že vše řídí „demo-blok“. Ten by měl motivaci před volbami — ne až po nich. Pokud jsou kauzy skutečně součástí mocenské hry, pak spíše zapadají do scénáře, v němž si Babiš vyčišťuje předpolí a testuje pevnost těch, kteří se dnes ucházejí o místo u vládního stolu. Politické hry bývají vidět až zpětně. Až bude jasno, kdo usedne ve vládě a kdo skončí mimo hru, může být načasování celých kauz zpětně mnohem srozumitelnější.