Izraelská vláda v prohlubujícím se rauši.

Může a smí vláda státu ve válce ztratit soudnost?

matematický fyzik, později kryptolog, nyní důchodce

15:04

Napište první komentář

Příznaky rauše v chování vlády Izraele

Čím déle a podrobněji sleduji jednání izraelské vlády jako celku, výroky některých jejích ministrů, úkoly, které vláda dává IDF, systematické porušování mezinárodního práva a výroky jejího premiéra během posledního roku, tím víc mám pocit, že jako celek upadla do podivného prohlubujícího se rauše doprovázeného čím dál větší ztrátou soudnosti.

Je mi to líto. Zejména kvůli zbytečně zmarněným lidským životům, rozsévání nenávisti, znevažování mezinárodního práva a hodnoty lidského života.

Je mi to líto jak kvůli Palestincům, kteří za to platí neuvěřitelným utrpením a svými životy, tak i kvůli Izraelcům, kteří za to platí poškozením své schopnosti milosrdenství, lidskosti a odpuštění.

Působí to na mne tak, že oba národy za to platí ztrátou perspektivy mírového soužití a odsouzením k nenávisti. Izraelci se během této války stali pro zbytek světa vyvrhely, kterým veškeré jejich úžasné vědecké a umělecké úspěchy nezabránily v páchání genocidy.

Poznámka: O tom, nakolik má válka v Pásmu Gazy genocidní rysy, sice rozhodne až za několik let soud, ale z hlediska veřejného mínění je to dnes už jedno. Izrael dosáhl pověsti mimořádně krutého a bezohledného státu, kterému na životech jiných nesejde.

Charakter vojenských operací v Pásmu Gazy

Takzvaná válka proti Hamásu nebere na civilní obyvatelstvo dostatečné ohledy.

"Vychvalovaná" varování před bombardováními působí jako divadlo za účelem alibi. Obyvatelstvo bylo mnohokrát vyhnáno ze svých často provizorních obydlí a vysláno někam jinam, přičemž cestou se po něm střílelo nebo bylo dokonce bombardováno. Tzv. bezpečná místa nejsou bezpečná (opakovaně byla bombardována).

Byla zničená vodohospodářská infrastruktura, zdravotnická infrastruktura, mnohé oblasti Pásma Gazy působí jako z dystopického filmu. Blokování přístupu humanitární pomoci vedlo v řadě případů k nutnosti amputovat zraněným dětem jejich končetiny bez umrtvení.

A to vše se stále zhoršuje. Hladovění bylo použito jako zbraň s výmluvou na rozkrádání humanitární pomoci Hamásem. Nejenže se systematické rozkrádání potravinové pomoci Hamásem nepotvrdilo, ale dokonce uniklo na veřejnost, že Izrael vyzbrojil v Pásmu Gazy drogový gang (proč asi?).

Izrael na 11 týdnů zablokoval vstupy humanitární pomoci do pásma Gazy a po kritice zřídil společně s americkými evangelickými sionisty tzv. GHF tj. Gazan Humanitarian Foundation, kterou někteří nezávislí pozorovatelé a whistlebloweři popisují téměř jako zločineckou organizaci. Jako místo, kde do davů zoufalých hladových lidí střílí jak vojáci IDF tak i pracovníci nadace. A pro statisíce lidí (teoreticky pro dva miliony lidí) GHF zřídila celkem čtyři (!) výdejní místa.

Hypoteticky by to Izrael mohl snadno vyvrátit, kdyby do Pásma Gazy pouštěl etablované mezinárodní novináře. Nejenže je tam nepouští, ale palestinské novináře střílí jako lovnou zvěř. Schémata příprav jejich vražd bývají obdobná. IDF začne novináře obviňovat z toho, že je, nebo, že někdy byl, členem Hamásu. Jako by to mohlo ospravedlnit vraždu.

Jsou reportované případy palestinských dětí zastřelených z dronu nebo odstřelovačem.

Ale to není vše. Před pár měsíci CIS (Commanders for Israel Security), organizace, která sdružuje bývalé velitele IDF, Mosadu, Šin Bet, izraelské policie a diplomatického sboru oslovila prezidenta USA D. Trumpa s žádostí, aby zasáhl a přinutil izraelskou vládu ukončit válku v Pásmu Gazy.

Domnívám se, že členové CIS došli k obdobnému závěru jako já. Že izraelská vláda se dostala do stavu částečné ztráty soudnosti, z kterého ji lze dostat pouze tvrdým zásahem zvnějšku.

Nedávno nařídil izraelský premiér přes velký odpor velení armády útok na město Gaza.

Příprava vysídlení Palestinců z Pásma Gazy a Západního břehu

Již během října 2023 vznikla v prostředí izraelských tajných služeb studie doporučující vysídlení Palestinců z Pásma Gazy jako nejvhodnější ukončení války.

Veřejně deklarovanými cíly války byly osvobození rukojmí a zlomení vlády Hamásu nad Pásmem Gazy, přičemž přesný obsah významu druhého cíle nikdy nebyl specifikován. Teprve před několika měsíci začala izraelská vláda otevřeně mluvit o podpoře "dobrovolného" odchodu Palestinců z Pásma Gazy.

Během války narostly počty případů útoků izraelských osadníků na Palestince na Západním břehu. IDF a izraelská policie na to buďto nereagují nebo reagují nedostatečně.

Před nedávnem začal Netanjahu vyhrožovat možností anexe Západního břehu a spustil další vlnu jeho osidlování, která může znemožnit nebo alespoň výrazně zkomplikovat vznik funkčního státu Palestina.

Útoky na suverénní státy

Izrael v nedávné minulosti bombardoval nebo letecky zaútočil na území několika jiných suverénních států.

Z nich za nejzávažnější porušení mezinárodního práva jsou považovány útoky v několika posledních měsících. V červnu 2025 na Irán a v září 2025 na Katar.

Útok na Irán.

Příprava ničivého izraelského útoku na iránské prostředky protivzdušné obrany a na odpalovací zařízení raket trvala několik měsíců. Během nich se Izraeli podařilo skrytě dopravit do Iránu hejna útočných dronů skrytých v přepravních kontejnerech, v nákladních automobilech, dokonce i v kufrech. Typicky to probíhalo tak, že třetí strany, obvykle obchodníci, nevěděli, že něco podobného přepravují. Z morálního hlediska nahlížím tento sofistikovaný způsob přípravy útoku na protivníkovy strategické válečné zdroje jako obhajitelný.

Drony nejprve vyřadily z funkčnosti podstatnou část iránské protivzdušné obrany a odpalovacích zařízení a potom Izrael bombardoval iránská jaderná zařízení, zabíjel iránskou generalitu a iránské jaderné vědce.

Problémem bylo načasování útoku, jeho zdůvodnění a volba jeho některých cílů (jaderní vědci - civilisté). Útok byl Izraelem prezentován jako nutná sebeobrana proti akutní iránské jaderné hrozbě. Mezinárodní právo považuje preemptivní útok na suverénní stát za ospravedlnitelný. Preemptivní akce je definována tak, že odvrací bezprostředně (tedy okamžitě) hrozící nebezpečí. Takovou ale hrozba případného iránského jaderného útoku na Izrael v té době nebyla. Irán byl daleko od možnosti vystřelit na Izrael raketu s jadernou hlavicí nebo svrhnout na Izrael jadernou bombu.

A co je horší. Od dubna 2025 probíhala zprostředkovaná jednání mezi Iránem a USA o omezení iránského jaderného programu. Tedy v době, kdy existovala reálná naděje na dosažení deklarovaných cílů útoku mírovou cestou. V důsledku izraelského útoku byla tato jednání přerušena a v současnosti jsou zmrazena. Došlo k ještě většímu omezení mezinárodních inspekcí. Evropské státy, které se snaží o jejich obnovení, dávají jasně najevo, že ke zhoršení situace došlo díky izraelským útokům. Jednou z hlavních podmínek, které si Irán klade, aby mohla být jednání obnovena, je příslib Izraele a USA, že útoky nebudou pokračovat.

Paradoxní na motivaci útoku na Irán je to, že podle odhadů FAS (Federation of American Scientists) má Izrael zhruba 80 až 200 jaderných hlavic. Britské parlamentní výzkumné podklady uvádějí odhad 90 jaderných hlavic. Izrael nikdy oficiálně existenci svých jaderných zbraní ani nepřiznal ani nevyvrátil.

Izrael dokonce požádal USA o použití speciálních bomb, které jsou schopny zničit hluboko uložené cíle, k bombardování některých iránských jaderných zařízení vybudovaných hluboko pod skalními masivy. Spojené státy mu vyhověly a ztratily tím jakoukoliv možnost vystupovat v roli byť nepatrně objektivního zprostředkovatele dalších jednání.

Útok na Katar.

Dne 9. září 2025 se Izrael pokusil pozabíjet vedení Hamásu v Kataru. Šlo o chirurgicky přesný letecký útok na místnost, ve které měli být členové vedení Hamásu, který se ale nezdařil. Tedy, Izraeli se podařilo pozabíjet několik lidí, nicméně podle dostupných informací podstatná část vedení Hamásu v Kataru útokem zasažena nebyla.

Podle některých médií došlo k tomu, že útok proběhl těsně poté, kdy se vedení Hamásu odebralo do jiné místnosti k odpolední modlitbě. Izraelské sledovací systémy byly zmateny tím, že lidé odcházející se modlit zanechali v jednací místnosti své mobily.

Na ztrátu soudnosti izraelské vlády, která útok nařídila, poukazuje toto:

Vedení Hamásu se na daném místě nesešlo za ledajakým účelem, ale k tomu, aby jeho členové posoudili Trumpův návrh na příměří a případné ukončení války. Proto bylo nutné je v daném okamžiku považovat za vyjednavače protivníka. Mezinárodní právo vnímá útok na vyjednavače jako věrolomný a podlý čin.
Katar je blízkým spojencem USA na Blízkém východě. S Izraelem není ve válečném stavu a ani vůči němu nebyl nepřátelský. Vedení Hamásu sídlí v Kataru na žádost USA a se souhlasem Izraele.

Důsledky útoku jsou opravdu na pováženou:

Okamžité ukončení jednání o příměří.
Diplomatický šok zemí Blízkého východu
Summit arabských států, na němž vyjádřili podporu Kataru a začali připravovat obranný pakt proti Izraeli.
Oslabení role USA na blízkém východě v roli mediátora

Příznaky toho, že se rauš stupňuje

Zlomovým momentem z mého hlediska byl dopis členů CIS Donaldu Trumpovi. Lidé s vysokou soudností, zcela oddaní Izraeli, v něm vyjadřují své pochyby o smyslu pokračování války a své obavy z toho, že v Izraeli neexistují vnitřní síly, které by mohly řádění vlády Benjamina Netanjahu zastavit.

Dalším podobným ale více vystupňovaným momentem byl okamžik, kdy se proti rozhodnutí vlády dobýt město Gazy postavilo velení armády a vláda trvala na svých příkazech bez ohledu na jeho varování.

Nedávno v reakci na to, že stále více států uznává stát Palestina, Netanjahu pohrozil anexí Západního břehu. A korunu všemu dal tím, že v interview prohlásil, že se cítí být spirituálně propojený s vizí Velkého Izraele:

Benjamin Netanyahu on Greater Israel

Útok na Irán byl příznakem narůstající ztráty soudnosti, ale útok v Dauhá již působí tak, jako kdyby izraelská vláda při jeho schválení odhodila veškeré zábrany.

Pátrání po možných příčinách pádu izraelské vlády do rauše

Psychologická studie chování B. Netanjahu do r. 2017

Existuje behaviorální psychologická studie osobnostních rysů Benjamina Netanjahu z let :

Behavior Analysis of Benjamin Netanyahu in 1999 and 2017: What has Changed?

Citujeme z ní:

"Netanjahu se nadále považuje za nadřazeného ostatním a za nadaného politika;

Miluje dobrý život, který mu poskytují jeho postavení a moc, jako jsou luxusní hotely, prvotřídní restaurace a dobré jídlo;

K prosazení svých cílů a především k zajištění svého politického přežití používá Netanjahu manipulaci;

Netanjahuova podezřívavost a pocit oběti, podle něhož jsou všichni proti němu, pokračuje;

význačným bodem jsou jeho výrazné potíže s přijímáním důležitých rozhodnutí týkajících se základních otázek budoucnosti izraelsko-palestinského konfliktu;

Jeho ambice se projevila vůlí zůstat na vrcholu za každou cenu;

Nadále vystupuje jako artikulovaný řečník s vynikající schopností předávat zprávy.

Netanjahuovo dlouhotrvající funkční období ve funkci premiéra vyústilo v "únavu", která se zčásti projevuje jako nárůst podezřívavosti, potíže postavit se tlaku a problematické rozhodování se vším, co k tomu patří.

Podtržítka doplnil autor tohoto článku.

Ovšem už v polovině roku 2024 se objevily pochybnosti o jeho (B. Netanjahu), zejména tělesném, zdraví (implantace kardiostimulátoru) a výzvy nejen obecných lékařů, ale i psychiatrů, aby byl zveřejněn jeho zdravotní stav.

Addressing rumors: Prime minister's health and national resilience | The Jerusalem Post

Běžně uváděná vysvětlení příčin skupinové ztráty soudnosti

Psychologové nám o psychologicko-psychiatrických diagnózách členů izraelského vedení mnoho konkrétního neřeknou. Tato jejich zdrženlivost vychází ze zkušenosti v případě pokusu o zpochybnění duševního zdraví senátora Barryho Goldwatera během prezidentské kampaně v roce 1964.

Obecně ale se na izraelské vedení války v Pásmu Gazy vztahují tyto psychologické zákonitosti:

V případech rozhodování pod dlouhodobým stresem dochází ke zjednodušenému vnímání situací, zvyšuje se náchylnost k rizikovému chování nebo uzavírání se do názorových bublin.
Polarizace společnosti a vyhrocené nálady v ní vedou politiky k radikalizaci rétoriky a k rozhodnutím vstřícným k většinovým názorům ve společnosti.
Izraelská vláda radikalizaci izraelské společnosti dlouhodobě podporuje, což vede k zesilující se zpětné vazbě.
V psychologii jsou rovněž známy tendence pokračovat v neúspěšném či škodlivém kurzu, protože už do něj bylo hodně investováno. V praxi to vypadá jako „už jsem překročil snad všechny zábrany, teď vyzkouším, jak hluboko mohu klesnout“.
Racionalizování stále horších a horších činů (dehumanizace obětí, přenášení zodpovědnosti). Takže jednání, které by dříve nepřišlo v úvahu, se postupně stane „přijatelné“. Tohle bývá ve válečných konfliktech časté.
Normalizace deviací. Lídři si vyzkouší „nejdřív drobné porušení, pak větší“ atd., takže skupina si na porušení norem postupně zvyká a posouvá své hranice toho, co považuje za normální chování.
Dynamika chování uzavřené skupiny může vést k potlačování kritických hlasů a k posilování hlasů konsenzuálních, což však často vede k radikalizaci rozhodování skupiny jako celku. To zvyšuje pravděpodobnost pokračování v škodlivých rozhodnutích.

Náboženský fanatismus jako východisko ze situace

Všechny výše uvedené mechanismy se na upadání izraelské vlády do rauše jistě podepisují. Ale jednomu, který jsem dosud nezmínil, bych věnoval mimořádnou pozornost. Stručně bych mohl zformulovat takto:

"Pokazili jsme už, co jsme mohli. Nevidíme žádné rozumné východisko. Může nás zachránit jen to, že jednáme v božím zájmu."

Náboženský fundamentalismus byl v myšlení členů vlády přítomen ještě před začátkem války. Ale zvolený přístup k řešení konfliktu, tj. odpudivá brutalita a bezohlednost, překračování humanitárního práva, mezinárodního práva, válečného práva, tedy "zákonů božích i lidských" vedly ke stále hlubšímu propadání do bezvýchodné situace: nekonečná válka, hory mrtvých, rozštěpená společnost, poškozená ekonomika, zničená pověst státu, atd.

Situace už nemá žádné racionální lidsky přijatelné řešení. Nezbývá než uvěřit v to, že izraelská vláda vede válku v božím zájmu a tedy i božím jménem. Od tohoto okamžiku už nezáleží ani na důsledcích ani na obětech a nelze dělat kompromisy.

Trumpova administrativa bude ještě nějakou dobu krýt čím dál větší excesy Izraelců, ale blíží se doba, kdy i pro ni to začne být neúnosné. Dokud tomu tak není, mohou členové izraelské vlády věřit tomu, že jsou pod boží ochranou a že je bůh zázračně zachrání.

Ale může to být také opačně. V knize Izajáše 6,10 je varování:

"Hospodin zatvrdil srdce a oslepil oči svého lidu, aby neviděli a neslyšeli, ani nerozuměli svými srdci, neobrátili se a nebyli uzdraveni."

Je nejvyšší čas se vrátit k rozumu a k požadavkům lidskosti.