Chybí ti smysl pro realitu!

Já pak zjišťuji, že jdeme úplně mimo sebe a že mu tu svoji „nenormálnost“ (spíše podivnost) nedokážu vůbec vysvětlit. Neumí pochopit, proč se to stalo a proč jsem „jinde“? Jenže já už pochopil, že je to naopak, že dříve jsem byl celou dobu „jinde“ já, byl jsem mimo sebe, nešel jsem po cestě se svou duší. Snažil jsem se vyhovět všem, a to je nemožné. A když jsem se rozhodl pro autenticitu a díky tomu vystoupil z davu, ze své komfortní zóny a našel soulad se svou duší a svoji sebeúctu, koukám, že to ostatním nevyhovuje. Že má změna je irituje a že nevědí, co s tím.

Resp. s tím zacházejí v duchu hesla „podle sebe, soudím tebe“. Tak si do mě projektují své představy, pomlouvají mě, obviňují a třeba i zastrašují. Ale spíše mi mizí ze života.

Když řeknu, že jsem se rozhodl tvořit si vlastní realitu, která mi vyhovuje a dává mi to smysl, obvykle nechápou, protože ta „matrixová iluze“ je pro ně (na rozdíl ode mě) stále smysluplná.

Protože mi něco přestalo dávat smysl, stalo se to pro mě směšným a trapným, přestal jsem takovou realitu brát vážně. Osvobodil jsem se a postavil mimo. Odešel jsem k radosti své duše, protože už nepotřebuju přetvářku a nalhávání si.

Má realita je radostná. Samozřejmě není to bez mráčků, bez emocí, bez lekcí a průšvihů, ale už je umím lépe zvládat a přijímat vše, co k životu patří. S pochopením, nadhledem a humorem. Taková realita, tedy prožívání vlastního života vědomě a s plnou zodpovědností za své myšlenky, slova a skutky vč. všech rozhodnutí, která činím vědomě i nevědomě, mi dává smysl. Pro takovou realitu mi smysl nechybí.

Ovšem to „matrixové“ divadlo mi moc smyslu nedává a ani od něho nic moc dobrého neočekávám. Snad jen to, že si dovolíme s novou vládou určité zpomalení, korekce (především v oblasti pragmatičtějšího vedení hospodářství) a větší prostor pro svobodu projevu.

Tady jsme ve fázi, že jedna strana dosáhla všeho a teď své pozice začíná ztrácet a hysterčí z toho. Kyvadlo dějin se obrací. Možná těm poraženým, kteří si tak nějak přivlastnili heslo „na věčné časy“, se nelíbí právě ta „dočasnost“ věčných časů, která je zaskočila nepřipravené. Asi jim chybí ten smysl pro realitu.

Mohu se mýlit a podcenit „loutkovodiče“ a „deep state“. Nicméně žádný strom neroste do nebe. Bude to asi jak kdo. Většina (zpracovaných a vychovaných k poslušnosti) s úsměvem užitečného idiota půjde svobodně a liberálně demokraticky vstříc digitálnímu nevolnictví, svobodomyslná menšina bude asi žít (sice na stejném místě), ale v jiné realitě. V té, která jim dává větší smysl. A řekl bych, že už nějaký čas takto žije, jen to ještě není tak moc vidět. Ovšem ten, kdo chce, to vidí.