USA vs Izrael: Diplomatický konflikt ohledně víz

Problémy naší doby

Lze rozumět tomu, že izraelské úřady uplatňují restriktivní vízovou politiku vůči těm, kdo se chovají k židovskému státu nepřátelsky. Absurdní ale je, když se restrikce týkají jeho nejvěrnějších podporovatelů.

Lubomír Stejskal

Český bloger. Jeden z mnoha

19. července v 21:05

2 komentáře

Těmi jsou, jak známo, na prvním místě evangelikální křesťané (též křesťanští sionisté). Patrně každý, kdo se o dění ve Svaté zemi zajímá, zaznamenal výrok premiéra Netanjahua, že Izrael nemá oddanější přátele než evangelikální křesťany. O to víc udivuje, že i lidé z organizací patřících pod souhrnné označení evangelikální čelí ze strany izraelských úřadů byrokratickým nesnázím. A to natolik vážným, že se do věci musel vložit americký velvyslanec v Jeruzalémě Mike Huckabee, sám evangelikální (baptistický) pastor (a mj. také exguvernér Arkansasu).

V pátek 18. července se na některých serverech objevila překvapivá zpráva. Americký velvyslanec v Izraeli Mike Huckabee poslal 16. července bez servítků formulovaný dopis izraelskému ministru vnitřních věcí Mošemu Arbelvi (ten o den později spolu s dalšími politiky ultraortodoxní strany Šas nezávisle na tomto případu kabinet opustil), v němž vyjádřil krajní nespokojenost s praxí kolem udělování či spíše neudělování víz typu A/3*.

* Vízum A/3 je určeno výlučně pro duchovní osoby, které přijíždějí do Izraele vykonávat své náboženské poslání. Obvykle je udělováno na dobu jednoho roku s možností opakovaného prodloužení. Zvláštností tohoto víza je, že není udělováno pouze ministerstvem vnitřních věcí; žádost nepodává duchovní, ale náboženská instituce, která ho do Izraele pozvala, aby pro ni pracoval. Po schválení izraelskými úřady je vízum zasláno na příslušný izraelský konzulát v zemi, odkud duchovní pochází.

V čem je problém?

Zatímco v minulosti byla víza pro křesťanské organizace a jejich zaměstnance udělována v režimu, který velvyslanec Huckabee nazývá rutinním, v posledním období se situace zhoršila. (Zde si dovolím poznamenat, že se bezpochyby zhoršila značně, když se do řešení tohoto problému musel vložit americký velvyslanec.) Vízové oddělení izraelského ministerstva vnitřních věcí podle ambasadora od začátku letošního roku zavedlo praxi samostatného šetření každé jednotlivé evangelikální organizace, aby zjistilo, zda je možné uznat ji jako náboženskou instituci a zda splňuje nárok na udělení víz A/3. Velvyslanec konstatuje, že k nim patří i historicky zavedené organizace jako Baptist Convention of Israel, Christian Missionary Alliance, Assemblies of God a další. Mnohé z nich přitom působily ve Svaté zemi ještě před vznikem Státu Izrael (jsou tedy časem dostatečně prověřeny, lze říci). Navíc má velká většina z nich sídlo v USA (tedy v zemi nejbližšího spojence Izraele). Navzdory tomu musí všechny vyplňovat obsáhlé dotazníky týkající se jejich náboženského přesvědčení, aktivit, majetku, který v Izraeli vlastní, a tak podobně. A co je nejhorší: „Pokud je mi známo, žádná z těchto institucí neobdržela od začátku roku nová víza A/3, protože všechny jsou ve fázi šetření,“ píše v dopise ambasador.

Co velvyslanec požaduje? V dopise uvádí, že to není nějaké zvláštní či prominentní zacházení, ale návrat ke statu quo, tedy k politice, která byla uplatňována po generace. „Náhlá změna a dodatečná zátěž a náklady, které byly bez vysvětlení zavedeny, nás znepokojují a matou,“ konstatuje Huckabee a pokračuje: „Spojené státy a evangelikální křesťanské organizace jsou vašimi přáteli. Máme pocit, že jsme zde považováni za protivníky.“ Zjevné zhoršení situace označil velvyslanec jako šokující a důvod ke zklamání. Celé to postrádá rozumné vysvětlení.

Varování

V závěru svého dopisu velvyslanec napsal něco, co lze v americko-izraelských vztazích považovat za bezprecedentní. Po výzvě k vyřešení toho neblahého problému s cílem zabránit vyhrocení situace se v dopise objevují nekompromisní věty: „Bylo by nanejvýš politováníhodné, kdyby naše velvyslanectví muselo veřejně ve Spojených státech oznámit, že Stát Izrael již není vstřícný vůči křesťanským organizacím a jejich zástupcům a že namísto toho dochází k obtěžování a negativnímu zacházení s organizacemi, které dlouhodobě podporují sionismus a přátelství s židovským národem a Státem Izrael.“ Dále ambasador píše, že by americká strana byla nucena varovat křesťany v USA, že jejich štědré příspěvky zasílané organizacím podporujícím dobré vztahy s Izraelem se setkávají s nepřátelstvím a že by američtí turisté měli zvážit, zda cesty do Izraele neodložit, dokud nebude situace příznivě vyřešena. A konečně Huckabee upozorňuje, pakliže současná praxe dodatečných nákladů a byrokratických obstrukcí neskončí, nebude mít jinou možnost, „než dát konzulárnímu oddělení pokyn, aby zvážilo recipročně obdobné zacházení s izraelskými občany žádajícími o víza do Spojených států“ a uzavírá, že toto jistě není vztah, který by si Stát Izrael přál mít s nejlepším partnerem a přítelem na světě.

Reakce

Ministr Arbel ve své odpovědi ze 17. července vyjádřil údiv nad obsahem i tónem Huckabeeho dopisu. Zdůraznil, že hned po jejich květnovém setkání, na němž byl zmíněný problém řešen, nařídil příslušným orgánům na ministerstvu, aby jednaly v souladu s uzavřenou dohodou, tedy aby se předmětným žádostem dostalo patřičné osobní, kontinuální a efektivní pozornosti. Ministr dále uvedl, že každá žádost (o víza) předložená jeho úřadu byla vyřízena ve výjimečně krátkém časovém rámci. Nicméně dodal: „Vydal jsem stejné pokyny ohledně případů zmíněných ve Vašem dopise – případů, které mi dříve nebyly předloženy.“ Z čehož lze usoudit, že průtahy některých žádostí o víza byly způsobeny na nižší byrokratické úrovni a že se věci daly do pohybu až po důrazném ambasadorově dopise.

Otázka zní, kdo má pravdu; máme tu tvrzení proti tvrzení. Ve prospěch Huckabeeho postoje hovoří skutečnost, že on sám patří mezi nejoddanější přátele a podporovatele Izraele v nynější americké administrativě; jde o předního křesťanského sionistu. Pokud se tedy takto názorově ukotvený člověk rozhodl napsal výše zmíněný neobvykle kritický dopis, pak je obtížně představitelné, že by „vařil z vody“: musel mít vše řádně argumentačně podloženo. Pak je tu ještě jeden aspekt věci. Přestože křesťanští sionisté, v drtivé většině z řad evangelikálů, patří k nejoddanějším stoupencům Izraele a kromě jiného pracují na tom, aby obraz židovského státu ve světě byl co nejpříznivější, částí izraelského politického a zejména náboženského establishmentu jsou vnímáni nepříznivě. Židovská strana se obává evangelizace, snahy, aby jejich věřící uznali Ježíše jako Mesiáše, což je pro náboženské autority judaismu nepřijatelné – a také proto jsme svědky ne vždy dobře skrývané nevraživosti vůči křesťanům, evangelikální sionisty nevyjímaje.

Dilema loajality

Když letos 21. dubna předal Mike Huckabee pověřovací listiny izraelskému prezidentu Herzogovi jako americký velvyslanec, položil jsem si otázku, neboť ho znám jako oddaného křesťanského sionistu, jak se zachová, když během své funkce bude čelit dilematu: střetu zájmů Ameriky proti zájmům Izraele. Z logiky věci je odpověď předem daná – a nyní se vše potvrdilo. Ambasador se plně postavil za zájmy své země, i když se tím dostal do konfliktu s izraelským establishmentem. Nemohl jinak. Nejen jako reprezentant Spojených států, ale ani jako praktikující křesťan. Jeho počin je inspirativní pro všechny, kdo mohou řešit podobné dilema.

●