Poslední prezidentské volby a lidové veto

1. Kdo z vás zná jménem prezidenty zemí, kteří jsou víceméně kladeči věnců? Tedy mimo prezidentů USA, Francie, Ukrajiny, Číny nebo Ruska... Opravdové kladeče věnců a jmenovače vlád podle výsledků voleb parlamentních: Znáte jménem italského prezidenta, maďarskou prezidentku, německého prezidenta, rakouského prezidenta, portugalského prezidenta? Asi malá menšina lidí v ČR nějaká jména dá dohromady. Tito prezidenti nejsou důležití tak, že by něco výrazně ovlivňovali.

2. Můžeme analogicky předpokládat, že ani občané těchto zemí neznají jméno českého prezidenta a k ničemu jim není užitečné. Pokud k nim přijede, všimnou si případně, a zase zpravidla zapomenou. Nevyplatí se jim jím zabývat. Nevyplatí se do něho investovat tolik pozornosti, natožpak tolik peněz daňových poplatníků.

3. Vzpomínáte si alespoň na jednu jedinou podstatnou věc (pro váš život), kterou by prezident vyřešil, nebo k jejímu řešení přispěl? Já ne. (Tento článek není o konkrétním prezidentovi, takže můžete přemýšlet o všech či kterémkoliv z minulých či budoucích)

4. V kontrastu s významem funkce (kladeč věnců, pověřovatel vítězné koalice, formální velitel armády, jmenovač těch, které jmenovat musí, plus pár funkcí trochu významnějších - Ústavní soud, Česká národní banka) je v našem mediálním prostoru až přepjatá koncentrace na funkci prezidenta. Dostává příliš mnoho prostoru, lidé k té funkci na Hradě nezdravě příliš vzhlížejí (kladně či záporně), jakoby hledali a hodnotili krále, císařpána, tatíčka Masaryka. Je to v nás naučeno za tisíc let či víc. S tou funkcí je spojena aureola až kult osobnosti, ba i láska či nenávist a očekávání, že zrovna tahle osoba, proti svým pravomocem, nás bude nějak vést a vytáhne nás třeba i z bryndy. Blanický rytíř číslo jedna.

Nehledejme tatíčky/mamičky a císařpána

Mám návrh: Pojďme své životy vést sami. Nehledejme tatíčky/maminky. Pokud nám nějak chyběli v dětství, prezident to už nenahradí. Nehledejme krále či císařpána, snažme se maximálně uplatňovat svoji vlastní svobodu. Jsme dospělí a svobodní lidé. Státní struktury nás vedou, regulují, zakazují, přikazují až příliš. Je čas začít to odbourávat a stát zeštíhlovat. Uvidíte, že pak i ceny zeštíhlí a krize bude snesitelnější a kratší.

Možná řeknu nepřijatelné tajemství: prezident (kterýkoliv) je člověk z masa a kostí, i on třeba chlastá, zvrací, přejídá se, ale určitě chodí na malou i na velkou stranu. Je to člověk jako každý z nás. Je nám rovný a nejsme jeho poddanými. Je to člověk se svými chybami i přednostmi a rozhodně vám nechce a nebude dělat tátu nebo mámu. To, co vás trápí, ani nedokáže vyřešit, nemá na to pravomoce. Berme ho opravdu jen jako kladeče věnců (některé pravomoce by se mohly té funkci dokonce sebrat). Snižme jeho váhu v mediálním prostoru a nahraďme je něčím důležitějším. Sundejme ho z Hradu a nastěhujme tam raději moc výkonnou (vládu a ministerstva, samozřejmě notně zeštíhlená). Budovy ministerstev dole lze prodat a snížit tak dluhy i inflaci.

Ušetřit spoustu peněz znamená bezbolestně snížit dluh i inflaci

Volba prezidenta stojí obrovské peníze a ty by se daly ušetřit. V dnešní době je to výborný nápad – když nemusíte škrtat sociální dávky nebo na zdravotnictví ani zvyšovat daně a pořád máte kde brát: škrtat zbytečné výdaje. Je jich pořád moc a moc. Výdaje na prezidentské volby i prezidentskou funkci jsou právě takovým výdajem. Představte si, že tyto výdaje byly škrtnuty, funkce prezidenta změněna, státní rozpočet ušetřil a díky tomu se snížil deficit a následný dluh. To se pak propisuje do menší inflace, ceny jsou méně divoké, získali jsme.... a přitom jsme nic neztratili. Win win win.

Švýcarský systém je nejlepší

Chce to malou změnu Ústavy. Navrhuji švýcarský systém: prezident nebydlí na Hradě, není volen, neprobíhá kampaň, není osobností čnící nad ostatními, nemůže se stát „vůdcem“, běsitelem davů ani ničím podobným. Právě tomu Švýcaři chtěli zabránit: aby nikdy žádný jednotlivec nemohl v jejich systému převzít až příliš iniciativy a určovat politickou agendu. A tak se ve funkci prezidenta střídají po půl roce ministři. I když mám dobrý přehled a prezidenty zmíněné na začátku článku vyjmenuji, jméno švýcarského prezidenta pro tento půl rok (končící i nastávající) opravdu neznám. Geniální systém: ušetříte, zabráníte kultu osobnosti a vůbec o nic nepřijdete! Toto by měl být vzor pro Českou republiku, která si často hraje na demokracii ve věcech naprosto nepodstatných („co řekl prezident teď nebo před 30 lety“) místo věcí podstatných („tak nám zakázali auta se spalovacími motory, aniž by byla náhrada ve stejně ceně a spolehlivosti a hlavně aniž by se nás vůbec ptali. To je demokracie?“).

Lidové veto posílí demokracii, na rozdíl od prezidenta

Bylo by to posílení demokracie, nebo ne? Kdybychom například zrušili prezidentskou volbu přímou i nepřímou po švýcarském způsobu? A kdyby třeba současně, rovněž po švýcarském způsobu, bylo zavedeno lidové veto zákonů? Stačilo by sebrat třeba půl milionu podpisů.

Není vám víc jedno, kdo si bude hrát na tatíčka či mamičku národa, než případná možnost poslat k čertu rozhodnutí EU o zákazu aut se spalovacími motory do roku 2035? Lidové veto potřebujeme jako sůl, prezidenta potřebujeme výrazně méně. Lidové veto mají v programu jen Svobodní. Přidá se ještě někdo?

Tato dvojí změna – volba prezidenta pryč, zavedení lidového veta – by byla skvělým dárkem k dalším Vánocům, ne-li dřív. Prezidenta či prezidentku, které si teď zvolíme, bychom ještě nechali dosloužit po staru, ale to lidové veto můžeme mít velmi brzy, když budeme chtít. Je tolik opatření, která úplně obcházejí přání voličů, že by nebylo od věci do toho trochu začít házet vidle. Demokraticky proti elitokracii. Jestli to neuděláme, namažou si nás na chleba, a nebudou ani z České republiky, ba dokonce ani nebudeme vědět, kdo rozhodl za nás. Nepotřebujeme být další Putinistán, ale další Švýcarsko.

KAREL MACHALA