Když diplomku napíše AI za pár hodin… neměla by se změnit i samotná podstata diplomových prací?

A jedna z nejzajímavějších odpovědí, které se dnes ve vzdělávacích kruzích diskutují, zní překvapivě jednoduše: Diplomky by se neměly psát jako texty. Diplomky by měly být oponentní posudky na AI výstupy. Neboli: student dostane AI vytvořený text, analýzu nebo dataset — a jeho úkolem bude provést:

• ověření faktů,

• metodickou kritiku,

• identifikaci nesmyslů, zkreslení či „halucinací“,

• zhodnocení validity zdrojů,

• doplnění toho, co AI neumí (expertní úsudek, vlastní interpretace, kreativní syntézu).

A pak to celé shrne v robustním oponentním posudku. Zní to radikálně? Možná. Zní to logicky? Ano. A tady je proč.

1. AI už umí psát texty. Ale neumí odpovědnost.

Současné jazykové modely jsou fenomenální v generování obsahu: rychle, strukturovaně, bez chyb v logice textu, akademicky, obsáhle. Ale neumí jednu věc: nést odpovědnost za pravdivost a přesnost. A to je přesně role člověka. Takže dává hluboký smysl přesunout těžiště diplomky z: „Napiš text.“ na: „Zkontroluj text, odhal chyby, doplň vlastní analýzu.“ Jinak řečeno: AI generuje výchozí materiál, student dělá kritickou práci.

2. Oponentní posudek je reálná dovednost. Diplomka často není.

Co si odnese student z tradiční diplomky? Psaní textu podle předem daného formátu, citování podle normy, opakování toho, co už napsali jiní. Doba ale potřebuje úplně jiné kompetence: kritické myšlení, fact-checking, audit algoritmických výstupů, schopnost poznat dobrá data od špatných. To je mnohem blíže práci: analytika, konzultanta, editora, auditora, vědeckého recenzenta, data stewarda, než práci „psače“ textů. Student, který dokáže AI text rozebrat, vyvrátit, zpřesnit a doplnit, splní mnohem vyšší laťku než student, který jen vytvoří rozsáhlý dokument plný parafrází.

3. AI umožňuje rovnost podmínek. Kritické myšlení je to, co studenty bude diferencovat.

Dnes je psaní prací extrémně nerovné: Někomu to jde snadno, jiný trpí. AI psaní textů do velké míry zrovnoprávňuje studenty při tvorbě formálního výstupu. Ale naopak zesiluje rozdíly v tom, kdo textu rozumí — a kdo ne. Když dáš dvěma studentům stejný AI výstup: jeden odhalí čtyři metodické chyby, druhý neodhalí ani jednu, ihned vidíš rozdíl v jejich reálné odbornosti. A právě to je hodnotící nástroj 21. století.

4. Univerzity by se konečně přestaly tvářit, že AI není.

Mnoho škol dnes stojí v absurdní pozici:AI se masivně používá, ale systém se tváří, že by se neměla. Je to jako kdyby v roce 2003 někdo vyžadoval psaní diplomky na psacím stroji „bez internetu“. Změna formátu diplomových prací by: legalizovala nevyhnutelné, zefektivnila výuku, odlehčila studentům i pedagogům, posunula univerzity do doby po-AI.

5. Reálné vypadalo by to takto:

Student dostane:

✅ AI vygenerovaný text (např. „Analýza vlivu železnice na emise CO₂“) ✅ dataset, graf nebo scénář vygenerovaný AI ✅ výzkumnou otázku

A jeho úkolem je:

🔍 najít odborné chyby 🔍 zkontrolovat citace a zdroje 🔍 doplnit reálnou literaturu 🔍 zhodnotit kvalitu argumentace 🔍 vytvořit vlastní interpretaci dat 🔍 vyvrátit, upravit nebo zpřesnit závěry 🔍 navrhnout lepší metodiku

Výsledný dokument by byl:

➡ oponentní posudek na AI výstup, ➡ doplněný kritickou studií, ➡ s vlastním závěrem a vlastní odpovědí na výzkumnou otázku.

Je to kratší, těžší a mnohem hodnotnější.

6. Fakta: svět už k tomu směřuje. Pomalu, ale jistě.

Několik univerzit už testuje:

• AI-assisted thesis,

• AI-reviewed thesis,

• AI-generated baseline + human critique,

• AI audit assignments,

• algoritmické oponentury.

Důvod je jednoduchý: V roce 2025 už nejde o to, kdo umí psát. Jde o to, kdo umí myslet.

7. A největší argument ze všech: diplomová práce má být důkaz schopnosti odborného myšlení. Ne copy-writingu.

V roce 1995 byla diplomka důkaz, že student umí: najít knihy v knihovně, napsat text, citovat, držet strukturu. V roce 2025 je to směšně nedostatečné. Dnes by diplomka měla dokazovat, že student:

✅ rozumí obsahu, ✅ pozná dobrý zdroj od špatného, ✅ odhalí halucinace modelu, ✅ dokáže interpretovat data, ✅ ovládá metodologii, ✅ dokáže formulovat validní závěry.

Oponentní posudek je ideální forma, jak to zjistit. Závěrem: ano. Budoucnost diplomových prací je v kritice AI, ne v jejím obcházení. AI umí psát texty. Student má umět myslet. A univerzita má umět hodnotit kompetence, ne počet stran. Diplomky jako „kritické posudky AI výstupů“ jsou:

✅ férové ✅ moderní ✅ odborně hodnotné ✅ realistické ✅ a především: nezneužitelné copy-paste generátorem

Tím se paradoxně zvyšuje náročnost, nikoli snižuje. A zároveň se z diplomky opět stává to, čím má být: zkouška odborné zralosti, ne psaného výkonu.