Jak souvisí letošní změny v penzijku s covidem a válkou? (2)

Nedáno jsem slyšela rozhovor Markéty Šichtařové na téma penzijního spoření. Přestože ji respektuji a obdivuji nejen pro řadu jejích odborných názorů, ale hlavně za její odvahu jít proti proudu a také to, že 7x rodila, tak ohledně penzijka mám jiné názory. Ona penzijko nikdy neměla, nevěří mu od počátku. Já jsem ho měla a ještě mám, věřila jsem mu, doporučovala a sjednávala. Nyní už nevěřím, důvody mám ale jiné. Moje zkušenost může vyvolat smích a negativní reakci, jak od dlouhodobých odpůrců tak zarytých zastánců penzijka. Ale věřím, že je kolem i hodně takových, kteří dokáží změnu pochopit a přijmout. Takových, kteří sami své postoje mění, protože dokáží reagovat na nové podněty a informace. Proto se s vámi o svou změnu názoru podělím.

Než se dostanu k letošním změnám v penzijku, připomenu přes svůj osobní příběh vývoj penzijka za 30 let od jeho vzniku.

V r. 1994, když penzijko vzniklo zákonem o penzijním připojištění, jsem zjišťovala rodičům, co to vlastně penzijko je a jestli si ho mají založit. Jim bylo kolem padesáti a já studovala matematiku a ekonomii, takže chtěli znát můj názor. Závěr by jasný. Jít do toho. Spořit je přeci v naší rodině odpradávna zvykem a když k tomu stát něco přidá, jen lépe. Vybrat si to můžete už po 1 roce spoření, když vám bude přes 50 let, tedy pro mé rodiče v té době zanedbatelná překážka (pravidlo 50/12).

V r. 1996 jsem si penzijko založila i já jako zaměstnaná studentka. Proč? Když dám 100 Kč ze svého (což tehdy nebylo tak málo jako dnes), tak zaměstnavatel mi přidá 100 Kč a stát v podobě státního příspěvku 50 Kč (50%). K tomu nějaký výnos. Tehdy jsem ještě šetřila na bydlení, ale odkládala jsem každý měsíce tisíce, takže 100 Kč se dalo oželet.

Po dokončení studia jsem vyřešila také bydlení a koncem století zvýšila svůj příspěvek na penzijko na 500 Kč. To byla tehdy maximální částka pro získání státního příspěvku, který byl při této úložce 150 Kč (30%) .

V letech 2002 - 2009 jsem byla předsedkyní dozorčí rady největšího penzijního fondu. Byla to nejen zajímavá pracovní zkušenost, ale měla jsem navíc dobrý pocit, že si můžu i z jiné strany pohlídat svoje rostoucí úspory.

V r. 2013 jsem zvýšila svůj příspěvek na 1000 Kč, protože stát zvýšili hranici pro poskytování příspěvku. Tedy tu dolní zvýšil ze 100 Kč na 300 Kč. Tu horní z 500 Kč na 1000 Kč. Abych dostala od státu dále příspěvek 150 Kč, musela bych stejně zvednout na 600 Kč (státní příspěvek 25%). Takto jsem za 1000 Kč začala dostávat od státu 230 Kč (23%).

Zároveň od r. 2013 došlo k významné změně. Už nebylo možno sjednávat penzijní připojištění, které mělo garantováno, že zhodnocení v daném roce nemůže být záporné. Nově bylo možno sjednávat tzv. doplňkové penzijní spoření, které umožňovalo klientům vybrat si investiční strategií z několika možností. To nové spoření už také nemělo možnost výsluhové penze – tedy možnost vybrat si ½ úspor po 15 letech spoření bez ohledu na věk. Stávajícím účastníkům nabízeli přestoupit do nového systému, protože umožňuje větší výnosy. Já jsem do nového systému nevstoupila a mé prostředky se tak dostaly do tzv. transformovaného fondu. U našich úspor nejde jen o zhodnocení. Moje penzijko mělo takové parametry, že vidina vyšších výnosů mě nezlákala. Můj penzijní plán č. 2 například umožňoval vybrat svou úspory již v 50 let. Dále zaručoval hezký úrok v době pobírání penze a také výpočet penze z výrazně kratší střední délky dožití, než platila v té době. Tedy spoustu výhod pro klienta, který ví, co ve smlouvě má. Všechny tyto parametry byly velmi brzy v 90. letech v dalších penzijních plánech zrušené. Už dávno přestalo platit pravidlo 50/12 a začalo platit pravidlo 60/60, tedy spořím minimálně do 60 a minimálně 5 let.

Od r. 2016 stát začal přispívat na penzijko také dětem. Hned jsem ho těm svým sjednala z několika důvodů. Chtěla jsem jim z výchovných důvodů ukázat, že je lepší spořit málo (300 Kč) delší dobu. Já už spořila více než 20 let a dávalo to smysl.

V té době jsem navýšila svůj příspěvek už na 3000 Kč. Daňové výhody stouply z 12000Kč na 24000 Kč ročně. Tedy to co jsem platila nad 1000 Kč, ke které jsem pobírala státní příspěvek 230 Kč, jsem si mohla odečíst při dani z příjmu další rok. A bylo to okamžitá roční úspora 3600 Kč.

V letech 2017-2019 jsem jako senior manažerka v Allianz pojišťovně měla ve svém útvaru také tým pro správu smluv penzijka. Takže jsem viděla smysl spoření zase z jiné strany. A ještě k tomu mi zaměstnavatel přispíval na mé spoření.

V r. 2020 jsem se stala živnostníkem, stala jsem se zprostředkovatelem pro sjednávání úvěrů, investic, pojištění. Protože jsem chtěla poskytovat komplexní službu, udělala jsem si všechny 4 certifikované zkoušky od ČNB, tedy i tu na sjednávání penzijka. A začala jsem ho doporučovat a sjednávat i dětem.

Tím moje pozitivní cesta s penzijkem končí. Od r. 2021 začalo přibývat důvodů, proč jsem brzdila a pak úplně opustila mé nadšení pro státem podporované spoření na penzi. Když po mnoha letech nízké inflace začala cenová hladina růst z důvodů, které byly podezřelé, začala jsem být ve střehu. V té době mě také opouštěla důvěra ve stát s ohledem na jeho přístup ke kovidmánii - nemocné seniory adekvátně neléčili a nechali je strádat v nemocnicích, zdravé děti vyháněli ze škol, ve veřejnoprávní televizi měli prostor jen prosazovači vakcín, nemohli jsme sportovat, cestovat do přírody, nutili nás dusit se s rouškou i venku atd. (o tom všem jsem psala dříve).

Když jsem chtěla změnit penzijní společnost, která spravuje penzijko mých dětí nastal problém. Bylo mi řečeno, že o tom musí rozhodnout opatrovnický soud. Cože ?!? Pamatovala jsem si, že něco takového bylo kdysi u stavebního spoření, ale v případě, když ho někdo chtěl ukončit a vybrat peníze a i tam se to už dávno zrušilo. Já ale nechtěla nic rušit a vybírat. Podle pravidel penzijka má každý nárok změnit penzijní společnost. Jednou za 5 let zdarma, jinak je to zpoplatněno. Ale mně to zákon nedovolil. Já jsem to penzijko dětem založila, já jsem vybrala společnost, u které vzniklo, já jsem ho 5 let platila a já nemůžu rozhodnout, že chci jinou společnost !?! Cestu přes opatrovnický soud jsem rozhodně nechtěla absolvovat. Absurdní záležitost na několik měsíců, která zaměstná spoustu lidí a odčerpá spoustu energie. Takže dost.

Snížila jsem svůj příspěvek z 3000 Kč na 1000 Kč. Vybrala jsem ½ naspořené částky, tedy využila výsluhovou penzi po 15 letech spoření. Vybrané prostředky, a nebylo jich za tu dobu málo, jsem investovala do zlata. Při současném růstu ceny zlata a prognózách dalšího vývoj jsem za ten krok velmi ráda. Pak jsem ještě snížila svůj příspěvek na 300 Kč, kde je (ještě stále) nejvyšší poměr státní podpory - dostávám 30% navíc, tedy 90 Kč. A nyní mi stát oznámil, že musím spořit více, jinak nedostanu nic. Tak dobrá, od 1.7.2024 přestanu platit úplně. Už nebudu platit ani těch 300 Kč, ani u sebe ani u dětí.

Na penzijko přestane platit i moje mamka. Tady je důvod jiný. Stát totiž rozhodl, že u seniorů pobírajících státní důchod už nebude přispívat vůbec nic, dokonce je to retrospektivní rozhodnutí, týká se i již uzavřených smluv.

Nechci tím říct, že vše ruším a všechno vybíráme. Rušení smluv a výběr úspor velmi individuální, rozhodně není potřeba dělat unáhlené závěry. K mému rozhodnutí přispěly i další důvody. O nich a rekapitulaci změn bude poslední díl, ve kterém odpovím také na úvodní otázku, co mají společného covid, válka a penzijko.